Mauzoleum s prohnilým prezidentem. Vítkov měl být původně domovem padlých hrdinů

Jezdecká socha Jana Žižky je třetí největší na světě
 

Obrovskou stavbu na vrcholu kopce Vítkov, kde trůní jedna z největších jezdeckých soch na světě, si spojujeme primárně s minulým režimem. Vzhledem k tomu, že se komunisté rozhodli z tohoto místa udělat mauzoleum pro prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, není se čemu ani divit. Historie nádherné funkcionalistické stavby je ovšem poněkud složitější a propaganda zde napáchala dodnes obrovské škody. Jaký jiný prezident zde měl navždy odpočívat? 

Jednalo se o velkolepý projekt architekta Jana Zázvorky. Záměr byl jasný. Vytvořit nepřehlédnutelnou dominantu, která se svým významem připojí k Pražskému hradu a Vyšehradu. Jejím hlavním účelem bylo uctít památku hrdinů československých legií a odbojových skupin, které bojovaly na frontách v Itálii, Francii a Rusku a zasloužily se tak o vznik samostatného Československa.

Původně se i uvažovalo, že se k celé monumentání stavbě připojí i hrobka pro prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Ten se ovšem k tomuto nápadu vyjádřil negativně a byť měl v republice pozici poloboha, nechtěl svůj odkaz spojovat s kultem podepřeným tímto magalomanským řešením. Nechtěl být údajně vězněm obrovské stavby po vzoru egyptských faraonů. Tento krok však nebyl cizí v jiném režimu, ale to až později. 

Pantheon českých dějin

Vybrané místo pro památník byl vhodný hned z několika důvodů. Historicky se jednalo o spojení se slavnou husitskou bitvou, ve které Jan Žižka z Trocnova porazil přesilu křižáckého vojska. Vlastenecký význam budovy tak byl jasný. Navíc samotný kopec zajišťoval, že monumentální stavba bude v pražském panoramatu nepřehlédnutelná. 

Samotná budova se začala stavět v roce 1929 a základ nepřehlédnutelné architektury byl dokonče v roce 1933. Původní plány byly výrazně rozsáhlejší a vzhledem k tomu, jak se začaly vyvíjet dějiny první poloviny 20. století, podléhal tento projekt hned několika novým propagandistickým vlivům. Paradoxem však byl fakt, že se na stavbě pracovalo i po okupaci. Nacisté totiž zavětřili příležitost tento monument využít i k vlastnímu využití. Němci si původně památníku nevšímali a nikterak nezbrojili ani proti vlasteneckému vyznění chrámové stavby.

Vznikl tak nápad na vytvoření česko-německého památníku. Mělo jít o jakýsi pokroucený a ideologicky tendenční pantheon českých dějin. Nacisté tak plánovali vytvořit pohřebiště významných Čechů, ale také Němců. Tento plán se radikálně změnil po likvidaci Heydricha, kdy podobné nápady nepřicházely v úvahu. 

Konec války

S koncem války se navázalo na původní myšlenku připomenout význam československých legionářů, ke kterému se připojil i druhý odboj z druhé světové války. Před převzetím moci do rukou komunistické totality tak ještě architekt Jan Zázvorka pracoval na připojení nové části, která by uctila památku hrdinů z druhé světové války, a to konkrétně československých letců z Anglie. Myšlenky a nápady ovšem podlehly tlaku rychle se vyvíjející politické situace. 

Konec druhé světové války také otevřel otázku hrobu neznámého vojína z bitvy u Zborova. Ten se stal v roce 1939 během okupace symbolem odporu proti nacismu, a proto byl Němci zlikvidován. Jednalo se tak o položení nového hrobu s novými ostatky neznámého vojína. Sovětské úřady však nepovolily převoz ostatků od Zborova, a tak zde byl v roce 1949 pohřben padlý voják z Karpatsko-dukelské operace.

Proletářský pantheon

Od roku 1950 natrvalo se tak naplno otevřela nový kapitola Národního památníku na Vítkově, který se zbarvil do rudé propagandy, jež zcela pošlapala původní vlasteneckou myšlenku. Komunistická strana si odsouhlasila, že budova dostane zcela nový účel a stane se pantheonem proletářů. Legionáře tak vystřidali "hrdinové" z řad dělnické třídy a komunistické ideologie. 

Nic se z původního architektonického skvostu nebouralo, ale spíše bylo doplněno o komunistickou symboliku. Ať už jde o sochy dělníků, nebo rozsáhlé mozaiky na stěnách. Ta nejrozsáhlejší odhaluje komunistickou interpretaci českých dějin jako boje chudých proti bohatým.

Gottwaldovská mumie

V Československu se s obrovskými projekty kultu osobnosti přišlo poněkud pozdě. Obrovský Stalin na Letné se díky odhalení Nikity Chruščova o zrůdnostech “velkého” vůdce musel velmi brzy zlikvidovat a po smrti prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda se chystalo mauzoleum v památníku na Vítkově.

Sovětští poradci přijeli instruovat po svých zkušenostech s balzamováním Lenina, jak podobně mumifikovat československého prezidenta a Stalinova učně. Ten vystaven zůstal deset let, kdy forma jeho těla postupně chřadla; aby si komunistická strana nepřidělala velkou ostudu, byl radši první komunistický prezident zpopelněn.

Dnes je památník pokřiven smutnými dějinami, které se na zdech chrámu republiky trvale zapsaly dvěma totalitními režimy. Jan Žižka, který místo střeží od roku 1950 z kopce nad Prahou, je tak svědkem, jak je těžké Vítkovu i dnes navrátit jeho původní myšlenku.  

Zdroj: Historie cs, Česká televize

KAM DÁL: Nejošklivější budova v Praze, kterou v zahraničí milují. Dříve sloužila poslancům, dnes Národnímu muzeu