Asi panuje vzácná shoda na tom, že ekonomicky na tom naše země byla historicky daleko lépe. Špatná ekonomika a snižování životní úrovně s všudypřítomnou inflací zákonitě vede k sociální frustraci určité vrstvy obyvatel, která nese břímě hůř než ostatní. Takoví lidé bývají často snadno sváděni na šikmou plochu, tedy do extremistické a antisystémové pozice, a volají po vládě silné ruky a „modifikaci“ současného parlamentně-demokratického režimu. Nutno podotknout, že k silným kontroverzím a možnému vyvolání generální stávky zavdala příčinu sama vláda, která představila přinejmenším velmi sporný ozdravný balíček k záchraně veřejných financí.
„Neozdravný“ balíček
Že nebude až tak „ozdravný“, se dá spočítat. Je zde viditelná změť některých vzájemně protichůdných opatření, kdy například noviny byly zařazeny do zvýšené 21% sazby DPH, kdežto časopisy zůstanou ve snížené sazbě DPH. Buď by měly být obě položky ve zvýšené, nebo snížené sazbě. Navíc se začaly i bouřit odbory, kdy předseda ČMKOS Josef Středula vyhlásil stávkovou pohotovost a vyzval vládu, aby s odbory skutečně začala jednat a byla připravena i k ústupkům.
Když to podtrhneme a sečteme, vyjde nám z toho, že ve vzduchu visí možné vyhlášení generální stávky. Těch už bylo v minulosti vyhlášeno několik, například v říjnu 1918. A také v roce 1920, kdy došlo k rozkolu v sociální demokracii a její levá část, která se stala základem KSČ, vyhlásila v prosinci generální stávku a na některých místech začal přechodný boj o moc. Generální stávku 27. listopadu 1989 asi mnozí lidé ještě chovají v paměti. Akce byla dalším nátlakovým prostředkem na tehdejší komunistický establishment, který se začal nezadržitelně drolit a plynule přepouštěl své místo demokratické reprezentaci.
Stávka jako rizikový podnik
Otázkou však zůstává, zda by generální stávka – která je silným nátlakovým prostředkem – něco zásadního v dnešní situaci vyřešila. Musíme tak posuzovat rub a líc. Stávka by totiž mohla potenciálně přivodit chaos, nestabilitu a stát se odrazovým můstkem pro extremistické síly ve společnosti, které se již aktivizovaly a pro něž platí okřídlené heslo „čím hůř, tím lépe“. Tyto síly samozřejmě ve stínu čekají na svou šanci, aby převzaly, pokud možno, otěže vládnutí.
Nicméně zde je třeba připomenout, že už by nespojily osudy ČR se západními strukturami, ale naopak s agresivním Ruskem a jeho pochopy. Generální stávka je tedy z tohoto úhlu pohledu rizikovým podnikem, který se může „zvrhnout“ v režim, který si snad nepřeje žádný přesvědčený demokrat. Ti, kteří projevují nespokojenost s dnešní vládou, mají v demokratickém režimu svrchované právo dát v příštích volbách svůj hlas jiným stranám, o nichž jsou přesvědčeni, že by spravovali věci veřejné lépe a odpovědněji.
Netrpělivci zřejmě podotknou, že další volby jsou až v roce 2025 a nemíní čekat, nicméně právě 4 roky slouží k tomu, aby za tuto dobu mohli dnešní politikové u vládního kormidla voličům skládat své účty. A teprve pak bude možno vyhodnotit, zda politici své sliby za dané období splnili, nebo nikoliv. Generální stávky byly vždy svolány v historicky velmi zjitřené době. My ještě nejsme v situaci, kdy by bylo potřeba použít nástroje, které jsou skutečně krajním prostředkem. A nezapomínejme také na to, že manifestační stávka v únoru 1948 přispěla k úspěšnému dokonání komunistického převratu.
KAM DÁL: KOMENTÁŘ: Frajer na motorce. Petr Pavel vrátil prezidentskému úřadu důstojnost navzdory prskání dezolátů.
.
