Kdysi mě zaujal jeden profil na jisté seznamce. Sice nevím, zda tajemná dáma pořádně četla můj profil, ale na to, že se mi blížila pomalu a jistě ta lidmi opěvovaná čtyřicítka, a jí bylo něco kolem 35, zabodovala. V kolonce koho hledá, měla napsáno zhruba toto:
„Hledám muže, inteligentního, zdravého, šikulu, sexu schopného, upřímného, nekuřáka a ne alkoholika a chorobného žárlivce, nejlépe z Prahy a okolí, s autem a bydlením, nejraději rodinný domeček, velmi finančně dobře zajištěného. Mám ráda muže s nevýbušnou povahou, vždy pěkně upravené, čisťounké a vonící, reprezentativní tipy, ovládající alespoň jeden světový jazyk. Moc ráda cestuji a ráda se zas vracím domů.“
Málem jsem převrátil židli pod sebou, jak jsem sebou trhl. Sakra, tak takhle zaškatulkováno vše, ta musí být nejméně primátorka města a okolních vesnic. Začetl jsem se dál, a hned mi čert vrtal v palici. Chce inteligenta s nejméně jedním světovým jazykem. K čemu? K podnikání? Ale ve svém profilu měla uvedeno, že je vyučena. Třebas hledala i zaměstnání, kdo ví.
Žárlivec a nealko… asi zkušenost, a do toho šikulku a sexu schopného. Moje fantazie se rozjela naplno. Takže asi kamarád s přidanou hodnotou má taky šanci.
Pěkně upravený, čisťounký, vonicí, sakra, to rovnou může napsat do infa - hledám pánskou brož.
Zřejmě asi nebude mít auto, proto hledá chlapa s autem, jistě někde bivakuje v podnájmu nebo na ubytovně, proto to bydlení. Že by nadějná domovnice? Cestování ráda… aha, proto ty světové jazyky.
Jirka, můj kamarád, který byl v tu dobu u mě na návštěvě, a čekal, kdy vypnu počítač a půjdu s ním posedět při šálku kávy, jen rychle nakoukl, co že to dělám, a tak jsem mu přečetl požadavky té dámy. Sedl si na vedle mě na židli a vyděšeně řekl. „Ty vole, ta je jetá. Takoví chlapi mají mladší kobylky a nehledají v téhle netové džungli. Tak té bych tak odepsal…“ On by neodepsal, ale mně to začalo zajímat.
„Počkej, tak ji odepíšu a uvidíme, co je to zač. Třeba se mýlím a je to fakt nějaká podnikatelka, co nemá čas. Je, jak se říká, z vyšších sfér, kde to je samá práce, velké oko sledovanosti, drbů, a kde najde normálního chlapa. Do schránky se chlap nevejde,“ a odepsal jsem na ten tajuplný inzerát.
Klasicky jen pozdrav, zda neruším, a odkud je. Ale na dotaz, kde pracuje, co dělá, jak vypadá, na to jsem uvalil přísné embargo. V mžiku jsem dostal odpověď. Ví, co hledá, informaci kde bydlí, i to že nepracuje, žije na podpoře, a tím pádem má čas na setkávání.Po výměně asi třech vzkazů přišel dotaz, jakou značku auta mám a jakou barvu má. Co napsat. Napsal jsem, že jsem kdysi auto měl, ale šikovní pražští uličníci si z něj udělali taxi bez mého dovolení a už není, což ji evidentně vadilo s ohledem na to, že by chtěla cestovat po krásách EU.
Nakonec mě přemluvila, abych ji poslal foto, že obratem pošle své. „To víš, holka,“ pomyslel jsem si. Tůůdle. Opřel jsem se do klábosnice, a napsal jsem jeden návrh. A ten zněl...
(pokračování)
