Ani po přestání úvodní hrůzy, kterou se stal průchod pláží před desítkami dalších obnažených lidí, nepřestal v Tomášovi pracovat hněv. Na nepolevující radost manželky, která chtěla zkusit něco nového, na ostatní nudisty, kteří se tu sešli v tak hojném počtu a především sám na sebe, že s takovou akcí vůbec souhlasil. Chvíli ho trápila myšlenka, že se tím vlastně sám vřadil do hejna těch nenormálních naháčů, úchylů a pošahanců, jak nudisty předtím tituloval, aby manželce nápad rozmluvil. Chtěl tak udělat něco výjimečného, něco, čím by se od povalujících naturistů odlišil, něco, něco.... Najednou si o něco dál všiml půjčovny windsurfingu. „To je ono!,“ svitlo mu. Popadl proto z peněženky papírovou bankovku, něco jen stěží srozumitelného prohodil k manželce a jako na povel se rozběhl ke stánku.
To čumíte, co? Flákači...
Přílišná horlivost, aby se před ostatními ukázal, mu nedovolila lépe vyslechnout pokyny instruktora. Prostým kýváním hlavou oddaloval nudné školení. Na suchu si ještě letmo zkusil ovládání, duší už byl ale dávno na moři. Kdyby tehdy poslouchal lépe, mohl se později vyvarovat třem problémům...
Konečně i zafoukal pořádný vítr a Tomáš odplul daleko od břehu. Když za sebou uslyšel potlesk nudistů z pláže, bylo to zadostiučinění pro jeho ego. „To čumíte, co? Nestydatí flákači!,“ křičel za sebou a směřoval vstříc otevřenému moři.
Mám problém!!!
Doposud šlo všechno hladce. Surf brázdil vodní hladinu a Tomáš se přesně podle plánu vzdaloval pobřeží. Když konečně usoudil, že je na čase se otočit, vyskytly se první problémy. Nešlo mu zatočit! Odvracel se sice z přímého kursu, úplnou otočku se mu však nepodařilo dotáhnout do konce. Když ani po několika pokusech nedokázal přijít na správný způsob, jak loď otočit, z dalšího boje raději ustoupil. Surf i se sebou strhl do vody. „Prostě si surf otočím směrem k pobřeží a nechám se unášet větrem,“ nakrásně si Tomáš plánoval, jak nad zrádným prknem s plachtou vyhrát. Jenomže nastal druhý problém. Vyčerpaný i nějakým tím kilem navíc obtěžkaný Tomáš nemohl na surf vylézt. Tím nastal druhý vysilující boj, z kterého dokázal nezkušeného Čecha vysvobodit až „diváky“ přivolaný plavčík na motorovém člunu.
Všechno dobře úplně nedopadlo...
„Hvala, hvala,“ děkoval Tomáš svému chorvatskému zachránci, který s naloženým pasažérem a sportovním vybavením uháněl zpátky k pevnině. „Kam to jedeš? Já chci na nudapláž,“ zavřískal Tomáš, když viděl, že plavčík míří s člunem do jiné části poloostrova. Pro vysvětlení a připojený úsměv Chorvata, že se s motorovým člunem nesmí přibližovat k plážím, neměl zachráněný pochopení. Po příjezdu na břeh jen sebral surf i plachtu a s „nahým zadkem“ kráčel více jak půl kilometru k „úchylům a nestydatým flákačům.“
