Navštívil jsem místa, kde se scházejí lidé bez přístřešku nad hlavou, bez finanční podpory, bez práce a zázemí. Zkrátka místa, kde se scházejí bezdomovci. Vedou se o nich strohé statistiky, u lidí slovo bezdomovec vyvolává různé emoce, ale co je úsudek a holá skutečnost? Vedou se s nimi rozhovory, proč jsou bezdomovci? Co tak v životě osudového zažili, že skončili na ulici?
Oslovil jsem jak ženy, tak muže. Z prvotních obav, zda přistoupí na rozhovor, jsem byl mile překvapen vstřícností a ochotou na toto téma vést rozhovor. Na jejich očích, na stylu řeči, bylo vidět, že každý z nich má na srdci tolik co říci, ale není komu. Mezi sebou je každý v tom svém světě, který žije z minuty na minutu uzavřen sám do sebe. Nikoho v této komunitě druhý moc nezajímá, protože každý má stejné problémy, a nechce je slyšet od jiných.
Někdo před tím vším hledá pomoc v alkoholu, někdo v drogách, někdo v práškách, ale je mezi nimi dost lidí, kteří se snaží a pokouší se změnit tento stav. I já po chvíli povídání pochopil, že do této situace se lehce může dostat každý z nás. I ten, co teď tvrdí, že jemu by se nic takového nestalo, a má vše pod kontrolou. Vězte, že stačí tak málo, sled událostí, které by vás nenapadly ani v tom nejdivočejším snu, a jste na ulici natotata jako další bezdomovec.
Rozhovor poskytli jedna žena a jeden muž. Žena ve věku 37 let, muž ve věku 23 let. Jak se v této životní situaci žije, jaké důvody je k tomu donutily, jejich pohled na dnešní svět a zamyšlení nad jejich budoucností, to vše bylo téma našeho rozhovoru.
Jelikož žena má přednost, tak i zde, na portálu www.ctidoma.cz v kategorii singles, první rozhovor je s bezdomovkyní Ivetou.
Seděli jsme v parku na lavičce a Iveta se dala do povídání.Jaký byl její příběh se dočtete na pokračování zde.
