Jirka je zkrátka správný kluk, který má ještě život před sebou. Jen to nevzdat. Ale stojí na hraně

co bude dál, nikdo neví
 

Rozhovor na téma mladí lidé versus bezdomovci se pomalu blížil ke konci. Kdybych mohl, tak si snad toho kluka vezmu pod společnou střechu, aby se mohl odlepit ode dna. Jeho odpovědi na mé otázky mě prostě dostávaly. Jirka v tom dobrém plně bodoval.

předchozí část tohoto rozhovoru najdete zde: 1.část  2.část  3.část 

Jak a v čem pomůže, řekl bych, že spíš naopak, ne?

No ono jak se to vezme. Fetneš si, usneš, neřešíš, co bude ráno. Spíš jak dřevo, a ráno se probudíš, či dopoledne, vstaneš, máš hlad, najdeš si jídlo, potom se uklidíš někam, kde máš klid, prohodíš pár slov s dalšími bezdomáči. Posloucháš, jak se bavěj, a čekáš na nějaký tip, kde co najít, sníst. Pak si zas fetneš, usneš a tak je to každý den. Viděl jsem to u ní, jednou vyzkoušel a díky. To raději chcípnu, než se stát feťákem. Poznal jsem, jak žijou ti, co najeli na tvrdý drogy, a fakt je to na posr…

 

To chceš pořád takhle žít?

A co mám dělat. Doklady nemám, nic co bych uplatnil, naši na mě kašlou a do Brna se už nevrátím. Zde v Práglu nikoho nezajímám. Ale byl jsem se kouknout v jednom charitativním centru u nádraží, jak stavějí tramvaje, a tam mi řekli, že bych jim mohl pomáhat. Angličtinu pořád ovládám a tady se mi líbí, že ji tu slyším dost často, a čtu ji na každém kroku. Tak uvidíme. Možná by měli u nich i ubytování, kdybych byl fakt dobrej.

 

No vidíš, jdi si za tím, makej a bude líp. Zapomeneš na vše, začneš nový život, i tu ženskou najdeš.

To sotva. Nic nemám. A tady, jak jsem pochopil, je to dost o prachách a to co máš. Nemám ani ten blbej mobil. Všichni čučej do mobilu, jaký máš mobil takový jsi. Znám to ze školy. Když koukám na ceny, co kde stojí, nemám ani na to nějakou ženskou pozvat na zmrzlinu. Už mě to fakt neba. Kdybych nebyl srab, tak fakt skočím pod vlak, nebo pod auto, a měl bych to za sebou.

 

Na to se už fakt nedalo co říci. Povídali jsme si ještě dlouho. Řekl mi, jak mu bylo fajn, když děda žil, jak si s ním hrál víc jak rodiče, i jeho první lásku v šestnácti jsme probrali. Nakonec mi řekl pár zajímavých postřehů ze života bezdomovců.

 

1 - Mezi nimi se pohybují party, které profitují na druhých, kteří jim musí pravidelně denně odevzdávat určité částky peněz, a je jedno, kde je vezmou.

2 - Praha, ale i Brno, Ostrava, a každé větší město je rozděleno na čtvrtě, kde se pohybují jen ti bezdomovci, kteří tam žijí. Mezi druhými z jiných částí města to je doslova fyzický boj, jak si chrání své teritorium.

3 - Dost se jede v drogách, krádežích alkoholu a krabičáku… Holky zas jedou v náhodném sexu za prachy. Cizinci to mají jako exotiku, hlavně nadržení Holanďani a Angláni. Jak mladí, tak i dospělí.

4 - Teorii záhady bezdomáče a vykrmeného psa, včetně mobilů posledního tipu mi záhy Jirka potvrdil. Mají na to vydržovat si psy, žijí v bytech, mají na platby, a dokonce jsou případy, kdy bezdomovec jezdí na místa, kde žebrá, taxíkem. Ono, když se vydělá i kolem 50 000 za měsíc, tak na ten taxík je.

 

Hned po setkání s Jirkou jsem v parku za Staroměstskou radnicí narazil na partu bezdomovců, kde mi jeden řekl, kolik se mu podařilo na uličce od Václavského náměstí na Staroměstské náměstí vyžebrat. Potvrdili mi to další bezdomovci, s kterými tam seděl.  Za hodinu a půl 8 300 korun. Víc komentáře není potřeba.

 

Nedalo mi to. Pozval jsem ho ke stánku s klobáskou a oba jsme si dali pořádnou porci na rozloučenou. Rozešli jsme se a pořád jsem myslel na to, co mi řekl. A v tom se mi vybavil jeden zážitek, přímo boží zázrak, který jsem zažil na vlastní oči. Najdete ho zde.