Dagmar Šimková: Důležité je dívat se kolem sebe

Dá se o vás říct, že žijete v symbióze s přírodou. Vždy jste měla ke zvířatům takový vztah?

Ano. Tak jako se narodíte s uměleckým talentem, tak musíte mít talent na komunikaci se spoluobyvateli naší planety. Já již v útlém věku držela v jedné ruce ještěrku a v druhé tužku. Tedy jednou rukou jsem ještěrku zahřívala a tou druhou ji kreslila...

Čtěte: Povídku o lišce od Dagmar Šimkové

Máte doma lišku, prasátko. Jak se k vám tato zvířata dostala?

Vzhledem k tomu, že jsem úzce spolupracovala a i nadále spolupracuji s několika záchrannými stanicemi pro volně žijící zvířata, mám doma deponováno několik jedinců volně žijících zvířat. A protože není možné, je vzhledem k jejich handicapům, vrátit zpět do přírody, vytvořila jsem jim domov v zajetí, odpovídající péči o ten či onen druh. Všechna volně žijící zvířata u nás podléhají zákonným ustanovením, a pokud někdo ze široké veřejnosti drží doma volně žijící zvíře bez patřičného povolení, překračuje tím zákon a může být finančně sankciován. Ale to je samostatná kapitola...

Přicházejí k vám další zvířátka?

V současné době nová zvířátka nepřijímám, protože všechny finance v této republice určené na záchranu volně žijících zvířat jdou výhradně do „sítě stanic-zvíře v nouzi“ spadající pod občanské sdružení ČSOP. Vzhledem k mým bohatým zkušenostem se záchranou především mláďat ježků mohu samozřejmě vypomoci alespoň radou.

Zvířata hrají velkou úlohu ve vaší tvorbě. Je v tom jisté poselství?

Veškerou inspiraci pro svou tvorbu beru v přírodě. Nejdůležitější je umět se dívat! Na procházce nemusíte pozorovat jenom panorama krajiny, ale podívat se, po čem vlastně šlapu... Kvetoucí mech, mravenec pachtící se s jehličím jak s trámem. A to platí v celém mém životě a doporučuji to všem. Dívat se bedlivě kolem sebe i pod sebe a nerozšlapovat nic z pouhé nevědomosti.