Bolest ze ztráty milujícího člověka pomalu odeznívá a objevují se problémy spojené s běžným chodem domácnosti. Práce léčí, práce pomáhá. Ano, ale …
Řeknete si, vymaluju. Na tom přeci nic není. Válečkem sem tam, nahoru dolů. Abyste pokoj měla pěkný, vymyslíte si, že jeden kout uděláte o odstín světlejší nebo tmavší, to není tak důležité, ale potřebujete si to označit. Tak statečně vylezete na štafle a lepíte pásku. Má být rovně… nalepíte, odstoupíte. Jo, schváleno. Vymalujete, barvy k sobě krásně ladí. Odstraníte pásku a …. děs. Rozdělení není rovné a ještě je to celé nějaké otřepané. Koukáte a rozbulíte se nad vlastní neschopností, nešikovností a hlavně nad novou skutečností - samotou. Je vám jasné, že nejste ta statečná Robinsonka, co dokáže všechno.
Nemusíte být úplné kopyto, ale jsou práce, které sama nedokážete. Co s tím? Otravovat potomky, kamarády? Každý už má ten svůj život zajetý a budete jaksi navíc. Takže zkusíte seznamku. I když si napíšete, že hledáte jen KAMARÁDA, musíte čelit majlům typu: je mi 27 a hledám starší ženu, nebo něžné chvilky a obohacení stávajícího manželství.
Nakonec v jednom případě svolíte se schůzkou a při řeči vyplyne, že je z jiného místa než psal v inzerátu, a že s tím rozvodem to ještě není úplně jasné, proto tedy napsal jiné město, aby náhodou na to manželka nepřišla. A tak si říkáte, jaká další překvapení na vás tento šikula připravil, a po anglicku vycouváte.
Mezi tím udržujete korespondenci s dalším zájemcem, který sice teoreticky dává dobré pokyny a rady, ale že by se převedl v praxi, to se nějak vyhýbá. Korespondence vyšumí.
Vzdáváte se.
A pak přijde změna. Jednoho dne se začtete do postřehů a zážitků na jednom profilu jednoho muže. Způsob psaní a volená slova vás natolik pobaví, že seberete odvahu a napíšete poděkování, že jste se moc pobavila a zasmála. Ten človíček zareaguje a pozve vás na kávu. No proč ne? Poplkáme, třeba se i projdeme, na tom nic není…
No a takhle plkáme a procházíme se už pět let. Můj život dostal změnu a já za to moc děkuji.
Ono asi vše má svůj čas a nemá se, jak se říká „tlačit na pilu“.
Tento příspěvek ze svého života a poznatku nám poslala jedna naše pravidelná čtenářka portálu www.čtidoma.cz. Tímto ji za příspěvek touto cestou děkujeme.
Hezký víkend plný pohody všem.
