Otevřela jsem knihu namátkou a žasla. Četla jsem například toto:
„Mezi láskou k národu, láskou k vlasti a humanitou není rozporu, mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá…“
„Pokud běží o národní program náš, vzpomeňte na to,“ říká T. G. M. Karlu Čapkovi, „co jsem vám řekl o vývoji Evropy a naší historie. Že totiž musíme dělat politiku světovou, tedy být v živém a přátelském styku s ostatními národy…“
„Humanita, láska nejen k sousedům, nýbrž k člověčenstvu – jak si mám to lidstvo představit konkrétně? Vidím chudé dítě, kterému mohu pomoci – to dítě je mně lidstvo. Obec, se kterou nesu její starosti, národ, se kterým jsem spojen jazykem a kulturou – je lidstvo. Lidstvo prostě je větší nebo menší úhrn lidí, pro které fakticky, skutkem a ne jenom slovy můžeme něco dělat… Žádám-li od politiky, aby sloužila člověčenstvu, neříkám tím, aby nebyla národní, ale aby byla spravedlivá a slušná. To je všecko.“
![](https://www.ctidoma.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/p1020547.jpg "Z těchto číší pili "pátečníci"")
„Národ, který by žil jen pro sebe, byl by stejně ubohý jako člověk, který by žil jen pro sebe.“
Když si občas zalistujeme knihami Karla Čapka, najdeme tam mnohé…
