Obě skupiny mají své výhody ale i nevýhody. Začneme se skupinou Singles.
Hodně mladých lidí preferují žití po svém ve svém soukromí bez partnera. Nikdo jim do ničeho nemluví, nikdo jim nic nenakazuje, a jak si co zvolí, tak to i udělají. Jenže.
Mají dnes lidé v mladém věku šanci takto žít?
Ano, ale možnost reálného splnění tohoto snu je cesta dost klikatá. Pokud se nestane zázrak, a nevyhrají např. ve sportce, tak mají jen tři možnosti. Najít si podnájem malého bytu, nejčastěji 2+KK. Ovšem je tu jeden háček. Pokud se zvolí tato forma bydlení, vyžaduje se kauce ve výši tří nájmů, a ten se většinou v malých městech pohybuje ve výši 10-15 000 Kč. Ve velkých městech se to může vyšvihnout až na částky přesahující 30 000 Kč.
Kde na to vzít a nekrást?
Odpověď velice jednoduchá, a v médiích dost často podbízená. Půjčka. Půjčka hned, do 5 min, výhodná, s dlouhodobým splácením do částky, o které ani nemluvě. Takže pak se v podnájmu člověk stresuje, aby měl práci, tím měl i na splátky, na nájem. A hlavně, aby ho majitel bytu, který si podle svého upravíme, po pár měsících nevyhodil, jelikož se našel někdo, kdo mu dá za podnájem více než on. Někdy stačí pár stokorun, a člověk je na ulici. Nehledě na různé realitní kanceláře, které si řeknou i o hezký tučný honorář za zprostředkování podnájmu. Takže ve výsledku jsme zadluženi, a nebydlíme ve svém.
Druhá možnost – podnájem místnosti
Tento způsob bydlení je cestou nejmenšího finančního vydání. Ale to je asi tak jediná výhoda. Bydlíte v bytě s majitelem, nebo s majitelkou, musíte přijmout způsob života v zajeté domácnosti bez vlastních pravidel. Musíte se podřídit kdy, kde a co, i jak vše máte dělat, mít stále na mysli že nejste v bytě sami, takže večerní příchody mohou být problém, jakož i hlasitější hudba či pořady v TV. Nemluvě o návštěvě vašeho kamaráda či blízkého človíčka do tohoto teritoriálního území, kde vám pane neříká vůbec nic. Jak to v realitě může občas vypadat, si přečtete zde - Do podnájmu, či pod most...(příběh Pepy).
A to nemluvě o té situaci, kdy je podnájemnice mladá žena příjemného vzhledu, a byt vlastní muž, který žije sám. Časem to může být velký problém. Ale může se stát i ta situace, že to udělá mezi nimi blik, a z podnájemnice a majitele bytu se stane životní šťastný pár.
Třetí možnost je si koupit vlastní byt.
Což není tak těžké. Bytové jednotky se staví jedna za druhou, ve velkých městech rostou jak houby po dešti, ale ty ceny. Za cenu malého bytu ve městě bychom dnes postavili malý rodinný dům na klíč i s pozemkem někde na malé vsi, či malém městečku. Stačí občas porovnat ceny. Takže opět ta otázka kde na to vzít. Hypotéka, půjčka, a zase lítáme v té nejistotě. Sice bydlíme ve svém, ale zadluženi až po uši na desetiletí a více. Když se pak stane cokoliv, nemoc, přijdeme o práci, první co je v ohrožení je náš vlastní byt, jelikož s ním ručíme.
Rodiče, kteří si malovali situaci, že jejich děti po dovršení 18 let vyletí s rodného hnízda a budou mít vlastní domácnost, se velice přepočítali. Mladým lidem se zkrátka z domova nechce. A proč?
Je to jedna z mála jistot v životě, o které se může mladý člověk opřít.
Na jednu stranu to má výhody pro obě strany. Zvláště, když mladý člověk rád přispěje na domácnost a její provoz. Podílí se na chodu a údržbě domácnosti, kde už rodiče na stará kolena s tím vším mohou mít problémy. Taktéž je tu jakási symbióza ve vzájemné pomoci, když se jedné či druhé straně nedaří, ale i po zdravotní stránce, kdy nám není zrovna tak, jak bychom si přáli. Pocit, že v tom není člověk sám, má vedle sebe nejbližší, na které se může obrátit, je dost inspirativní k tomuto vzájemnému soužití rodiny.
Není ničím zvláštním ta situace, kdy se svými rodiči žijí lidé ve věku 25-30 let. Dokonce podle statistik v ČR je to 31% žen a téměř 50% mužů.
Podle statistik se od roku 1995 zdvojnásobil počet žen ve věku 25-30 let, které žijí u rodičů, a ve stejné době se téměř sedminásobně zvýšil počet žen ve stejné věkové hladině, žijící životem single.
Jenže je tu i druhá strana mince v tomto společném žití v jedné domácnosti s rodiči. Rodiče již většinou také chtějí mít svůj klid, svoji pohodu doma, a naopak ve třiceti se určitě nechce nikomu z nás předem hlásit, co kde měl k obědu, kdy přijde domů, a kdo to byl, co přišel na návštěvu.
Příště si popovídáme o způsobu života mingles.
