Sport tě tedy hodně baví, ne? Odkdy?
Od 6 let hraju fotbal. Začal jsem s ním hlavně proto, abych zapadl mezi partu. U nás na venkově nic moc jiného nebylo. Hraju ho 20 let. Taky běhám, hraju nohejbal. Mám rád akční sporty. Ale je mi líto, že jsem nedělal i jiné, třeba potápění, to by mě bavilo.
(Ptám se, co mu brání, a odpověď zní - věk! Jestli se mnou dobře počítáte, tak Jardovi je 26. No nezabili byste ho????)
Sportovní redaktor asi logicky musí mít ke sportu lepší vztah než my ostatní. Tak tedy – kromě fotbalu a běhání a potenciálního potápění – co bys ještě dělal? Běžel bys třeba maraton? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč?
Asi ne. Běhám sice rád, ale maraton mi přijde příliš. Já jsem spíš typ rekreačního běžce, který vyběhne s třiceti korunami v kapse a ty po konci běhu utratí po cestě domů za pivo.
O jakém sportu nejraději píšeš, který je ti nejbližší?
Nejbližší ze všech sportů je mi jednoznačně fotbal. Většina mých kamarádů jsou fotbalisti, z osobních návštěv znám mnoho fotbalových stadionů. Paradoxně však píšu nejraději o jiných sportech. Snad je to z touhy poznávat.
Dokázal bys dělat televizního komentátora? Pokud ano, jaký sport bys uměl komentovat?
Patrně ne. Opravdu si sám sebe nedovedu ani představit, že bych dokázal „mlít pantem“ celé utkání. To by mě asi odrovnalo.
Chtěl bys jet na nějaký velký světový závod, na olympiádu – a psát o tom? (Řekni, že ano, pan vedoucí tě tam třeba pošle… ☺)
Jako kluk jsem si neustále hrával, že proměňuji rozhodující penaltu a pro Českou republiku získávám titul fotbalového mistra světa. Když už se mi to nepovede jako hráčovi, rád bych byl u toho alespoň jako novinář. Teď jenom, aby mi s přáním vyšli vstříc také hráči národního týmu.
Proč sis vybral práci sportovního redaktora na webu? V čem ti to připadá zajímavé?
Líbí se mi, že do velké míry rozhoduji já, jak bude příspěvek vypadat po grafické stránce. Samozřejmě je to i pro další výhody webové verze, jako je hypertextové odkazování na minulé články, rychlost publikování a snadnější dohledání všech svých textových výstupů.
Jaká práce by tě – kromě novinařiny – lákala?
Jako malý kluk jsem chtěl být námořníkem. Ve škole mi šel i zeměpis, bavil mě, ale čeština a jazyky taky. Zřejmě mě odradilo to, že studium by bylo složitější na přípravu a organizaci.
Tvoje sportovní povídky jsou prima. Budeš v nich pokračovat?
Pokračoval bych určitě rád, ale ještě nevím, jak se to s nimi vyvine.
Jaký sport budeš dělat, až zestárneš?
Když nemám dobrou náladu, když stojím před důležitým úkolem nebo když je venku krásný počasí a já nemám co na práci, vyjdu se projít ven do přírody. Stejně, jako to dělal děda, jak to řeší táta a jak to chůzí podle všeho budu řešit i já.
Které weby čteš – kromě www.ctidoma.cz?
Samozřejmě jsou to internetové stránky regionálních sportovních klubů.
Jaké máš koníčky?
Kromě sportu je to historie. Ať je to její studium či jen sledování historických filmů a dokumentů o historii.
Film, knížka, divadlo… Co tě v poslední době zaujalo?
Bylo to divadelní představení Šumař na střeše. Nejsem z těch, kteří by chodili do divadla pravidelně. Ani dobré recenze mě tehdy nepřesvědčily v domněnkách, že mě dílo dokáže oslovit. Na konci jsem byl ale překvapený. Bylo to z historie, mělo to zajímavý děj a herci dokázali hru skvěle podat.
Máš nějaký vzor mezi sportovními novináři?
Je to Ota Pavel. Obdivuju to, jakým způsobem dokázal o sportovní události psát. Jednoduché psaní bez zbytečných příkras, důraz na pocity a myšlenky sportovců, poutavost jeho příběhů… Při čtení jsem si pak připadal, jako bych právě se starým Proškem chytal ryby na Berounce, s Masopustem a spol. se procházel ulicemi New Yorku nebo s Emilem Zátopkem běžel i ten maraton.
