Děti v lesní školce jsou nadšené, svobodné a zdravější

Lesní školky nabízejí alternativu ke klasických školkám
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Lesní klub v Senohrabech nabízí alternativu klasické školce od letošního října. O nové jurtě či výhodách pobytu v přírodě nám řekla koordinátorka lesní školky Anna Voňavková.

Kolik dětí a v jakém věku nyní Váš klub navštěvuje?
V říjnu 2015 jsme zahájili zkušební provoz. Od ledna pak budeme nově fungovat v postavené jurtě, která je zateplená a připravena na zimní období a bude plně vybavená pro potřeby dětí. Zatím k nám chodí děti od dvou do pěti let, od jara pak zahajuje provoz miniklub pro menší děti - od dvou do tří a půl a klasický provoz lesní školky pro starší děti. 

Anna Voňavková je absolventkou mezinárodních a evropských studií, pracovala  jako tisková mluvčí Junáka a PR manažerka filmového festivalu Mezipatra nebo Asociace lesních školek. S dětmi pracovala ve skautu jako vedoucí oddílu, na dětských táborech,  v montessori školce Cvrček v Pyšelích a jako dobrovolnice v uprchlickém táboře v palestinském Nablusu. Má dvě děti, syna a dceru. Vzdělává se v montessori pedagogice. 


Jak je provoz financován?

Provoz školky financují rodiče příspěvkem na činnost. Na zřízení zázemí - jurtu a vybavení - jsme získali dotaci od Státního fondu pro životní prostředí. Jinak jsme parta rodičů ze Senohrab a okolních obcí, kteří chtějí, aby jejich děti trávily co nejvíce času venku v přírodě. 


Jak vypadá obvyklý den dětí v klubu, jakým činnostem se věnují?
V naší školce najdete prvky waldorfské pedagogiky. Ráno si nanosíme dříví a zatopíme v kamnech. Potom se s dětmi přivítáme v kruhu, povídáme si, co kdo zažil nového, nebo co by rád zažil během dneška. A vyrážíme ven! Venku jsme za každého počasí, děti jsou do terénu perfektně vybavené, zateplené a pobyt třeba v dešti si opravdu užívají. Je to pro ně něco nového. Zároveň je zajímavé, že oproti nám dospělým děti často ani neregistrují, že leje jako z konve. Prostě jim to nevadí, užívají si život takový, jaký právě je. Program se často řídí ročním obdobím, protože jsme ve stálém spojení s přírodou. Pozorujeme tak změny, kterými příroda prochází, jak se chovají živočichové na podzim a v zimě, jak zima působí na nás. Jak různě mohou vypadat ty stejné stromy. Viděli jsme užovky, jak se před zimou schovávají mezi kameny. Rádi trávíme čas na naší zahradě, kterou postupně stále upravujeme pro potřeby dětí. Chceme vytvořit vzorovou permakulturní zahradu a tzv. blátivou kuchyňku. V létě jsme tu sbírali rybíz a maliny, na podzim spoustu jablek a ořechy louskáme ještě teď. K jurtě nám přibyde také zelená učebna - venkovní altán, kde budeme moci pracovat, tvořit a učit se venku na vzduchu i za nepřetržitého deště. 

 

V parlamentu se tento rok řešila otázka lesních školek. Jak to pro vás dopadlo?
Schválený zákon o dětských skupinách nás nakonec na existenci neohrožuje díky možnosti vybrat si, zda chceme či nechceme dětskou skupinou být. Bohužel ale zároveň stále nedochází k posunu v jednáních o tom, aby mohly být lesní školky součástí vzdělávacího systému jako alternativa klasickým školkám.

 

V čem je hlavní výhoda oproti běžné školce?

My v Senohrabech máme skvělé vztahy se zdejší školkou, pořádáme společné akce, rozhodně si nekonkurujeme, naopak cítíme vzájemnou podporu.  Sama jsem pracovala ve školce, kde děti chodily jednou denně na vycházku maximálně na hodinu a ten rozdíl, jak se děti cítí, jak si to ve školce užívají, když jsou venku celý den, je obrovský. Jsou nadšené, cítí se svobodně a také jsou zdravější, protože jsou celý den na vzduchu.

 

Jaký je Váš pedagogický sbor? Jak se Vaši lidé ke vzdělávání v přírodě dostali?

Pedagogové, kteří pracují s dětmi v lesních školkách mají vždy kladný vztah k přírodě - pro nás je zásadní respektující přístup k dětem a také v tomto směru pedagogy vzděláváme. Snažíme se, abychom s dětmi byli především dobrá parta, která pak může společně objevovat svět a učit se o něm. Zpravidla jsou to lidé, kteří už nechtějí pracovat v kamenných školkách. Jedna naše lektorka pracuje v lesních škokách už téměř deset let, další je speciální pedagožka studující waldorfský seminář, další náš lektor, muž, je biolog s kladným vztahem ke všemu indiánskému, takže s dětmi hraje na bubny a učí je, jak se pohybovat v lese. 


 K čemu bude sloužit nová jurta a jak vás napadlo ji stavět?
Jurta je v lesních školkách osvědčená forma zázemí. Jednak se snadno postaví a zase snadno složí. Během dvou dnů si ji tak můžeme přemístit někam jinam. Také je poměrně levná i praktická - když ráno v zimě zatopíte, máte během dvaceti minut vytopeno. Je izolovaná od země, takže se v ní dá dobře spát. Má skvělou atmosféru, jakou kruhová obydlí mají a navíc je postavená z ryze přírodních materiálů - dřevo a ovčí vlna. Dá se zamknout a zabezpečit a ještě něco navíc - děti neskutečně baví, vypadá jako stan, je exotická a přitom v Česku dnes už hodně oblíbená i na trvalé bydlení.

Klíčová slova: