Rozbalilo si vaše dítě pod stromkem nové lyže – nástroj, na kterém ještě nikdy předtím nestálo? Vybavte se trpělivostí a pomozte mu překonat zklamání z prvních neúspěchů. Existují totiž statistiky, které udávají, že 31 % procent dětí, které si poprvé stoupnou na lyže, opustí nadšení a euforie druhý den a další zkušenosti se vyhýbají. Mohou za to traumata z neúspěchů. Přeci jen pády jsou bolestivé a navíc dítě jednoduše prostě přestává bavit to, co mu nejde. Mnoho rodičů nedokáže dítě správně motivovat a více, než pomoc mu připravujte perné chvilky. Děti si pak z prvního dne na lyžích pamatují více zvýšený hlas rodiče, než slova pochvaly. Chcete to své toho ušetřit? Pak se nechte inspirovat nejčastějšími chybami rodičů.
Začínáme brzy
Správná doba na to začít neexistuje. To, že vašemu dítěti už byli tři roky neznamená, že si na lyže musí stoupnout jen proto, že sousedovo dítě už lyžuje. To, co je rozhodující, není věk, ale stabilita dítěte. „Ze svého pohledu určuji jako nejvhodnější věk pro první lyžařské krůčky ten mezi čtvrtým a pátým rokem,“ doporučuje lyžařský instruktor Michal Matoušek z areálu Herlíkovice.
Nechválíme
Další chybou, kterou se rodiče lyžařského začátečníka dopouští, je nevyváženost mezi úspěchem a pochvalou. Dítko je třeba chválit při každém malém úspěchu. První den je dobré, že lyže na nohou vůbec vydrží mít. Motivujte jej nejen samotnou promluvou, ale také úsměvem a pozitivně laděnou intonací. Děti jsou velmi emotivní a tyto vjemy vstřebají spíš, než samotný obsah věty.
Chceme všechno hned
Jestli také zastáváte ten názor, že dítě je nejlepší vyvézt na kopec a pak spustit, protože se naučí rychle reagovat a všechno lépe pochopí, rychle ho zapomeňte. Právě zdolávání malých cílů vaše dítě utvrzuje v tom, že zvládne větší sousto. První den jej určitě vezměte jen na rovinku, kde jej potáhnete za sebou. Druhý den můžete zkusit finále sjezdovky, které bývá velmi mírné. Třetí nebo čtvrtý den teprve poté, co má dítě perfektně zvládnutou stabilitu, můžete zkusit jištěný sjezd.
Nejistíme
Dejte dítěti pocit jistoty. Buď si jej přivažte do pasu nebo je učte lyžovat nejprve mezi vašima nohama. Než vyrazíte na kopec, naučte dítě techniku plužení, protože právě tou zamezíte jeho rychlostnímu rozjezdu. Dítě, které ovládá zastavení, se bude méně bát, protože se nebude muset spoléhat na druhou osobu, například na to, že vy jej dole chytnete.
Věnujeme tomu moc času
Celý den na lyžích je úmorný nejen pro rodiče, ale i pro dítě. Naučte se den rozfázovat a lyžování dítěti proložte aktivitami, které umí a které mu jdou. Dopoledne například věnujte lyžování hodinu a půl, potom jděte na procházku, na čaj a dort, nechte ho odpočinout a pokračujte odpoledne.
Volíme špatné místo
Velká část úspěchu lyžařské výuky tkví ve správné volbě lyžařského areálu. Výběr proto nepodceňujte a volte podle věku a lyžařských schopností dítěte. „Většina kvalitních lyžařských středisek disponuje dětskými parky, v některých najdete i tzv. SnowKidz parky, což je celosvětový projekt podporující aktivní pohyb dětí v zimních měsících a dětskou lyžařskou výuku. V ČR je tento projekt pod záštitou Svazu lyžařů. Kvalitní dětské parky najdete například v krkonošských Herlíkovicích, Šachtách ve Vysokém nad Jizerou nebo západočeských Mariánkách,“ říká Michal Matoušek.
Dáváme rozkazy
Zvažte také možnost, že by dítko učil lyžovat někdo jiný. Cizí rozkazy se přeci jen lépe uposlechnou a odpadá tak stres a konflikt rodiče, kterému přetéká trpělivost a vzdorovitého dítěte. V lyžařské školce navíc dítě musí soutěžit s ostatními dětmi ve skupině. „Lyžařská školička tak často dosahuje rychlejších výsledků a zároveň jde o snazší cestu i pro rodiče,“ uzavírá Michal Matoušek.
