Panovnická krize v Čechách, aneb co Karlovi předcházelo
České království na počátku 14. století zažilo tragickou událost. Václav III., poslední Přemyslovec, byl roku 1306 zavražděn v Olomouci. Vymření této dynastie „po meči“ (v mužské linii) vyvolalo ambice mocných. Králem Čech i Polska, jímž byl rovněž Václav III., se stal Jindřich Korutanský, manžel Anny Přemyslovny, kterého na trůn zvolil sněm českých pánů. Do měsíce se však u Prahy objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I. Habsburského. Český král Jindřich projevil značnou dávku zbabělosti a místo odporu se svou ženou uprchl. Na trůn automaticky usedl Rudolf.
Nicméně osud zasáhl ve prospěch Čech. Neuplynul ani jeden rok a král zemřel. Česká šlechta byla nepoučitelná, protože po smrti Rudolfa potvrdila opět královská práva zbabělému Jindřichovi. Ten se poté odvděčil svým poddaným neschopností vládnout, jež uvedla Čechy do hospodářského i politického kolapsu.
Sňatková machinace s Karlovými rodiči
Není se co divit, že čeští stavové z tohoto problému hledali východisko. Protože zde byla ještě jedna Přemyslovna, Eliška, rozhodli se v nástupnictví na náš trůn provést důmyslnou rošádu. Domluvili se s novým římským králem, Jindřichem VII., a zosnovali sňatek Elišky s jeho synem Janem, později řečeným Lucemburským.
K sňatku došlo 1. září 1310. Tato událost je pro Karla IV. velmi důležitá, protože díky ní po šesti letech svazku přišel na svět...
Čtěte dále! 700. výročí narození Karla IV.: Co se chystá ve středních Čechách?
Konec dobrý, všechno dobré
Jindřich Korutanský tentokrát neutekl, ale postavil se na odpor. Proti silám nového krále Jana, jenž se ujímal vlády za pomoci vojska, postavil žoldnéře z Korutan. Ti byli dočasně ve své ofenzivě úspěšní, ale nakonec podlehli českým vojskům. Již předtím zemský sněm zbavil Jindřicha trůnu a potvrdil na něm Jana.
Jindřich Korutanský projevil svůj nerealistický politický postoj i po porážce. Až do konce života se nevzdal nároku na český trůn a všechny listiny podepisoval i s titulem krále Čech a Polska.
