Vraťme se ještě na chvíli do minulosti. Její otčím ji začal pohlavně zneužívat, když jí bylo deset let. Až v šestnácti letech díky učiteli na střední škole byl za své jednání nakonec odsouzen na pět let. Záhy na to zemřel na nádorové onemocnění. Zdálo by se, že Eva mohla mít konečně klid. Ale opak byl pravdou. Následovalo nepochopení a výčitky matky, psychické problémy v podobě anorexie, deprese a sebepoškozování. Eva si nesla následky se vším všudy.
Terapeutka Lída Hůrková z Klecan: Dětské životní mapy pomohou dětem i rodičům
Zachránilo ji dítě?
Na psychiatrii, kde se nakonec musela léčit, se do ní zamiloval o šestnáct let starší Pavel, který tam v té době pracoval jako zdravotní bratr. Byl ženatý, ale to mu nebránilo, aby zůstal s Evou. Rozvedl se, vzal si Evu a nakonec spolu založili i rodinu. Narodil se jim syn Filip. „Myslela jsem si, že mě z toho syn dostane, ale nebylo to až tak. Když mu byli 4 roky – byl to bohužel on, kdo mne našel polomrtvou,“ vyprávěla tenkrát o svém dalším a naštěstí posledním pokusu o sebevraždu.
Psaní jako terapie
Kromě léků, podpory manžela a pravidelných návštěv na psychiatrii bylo pro Evu jistou terapií i právě psaní. Chystala další knihu, která měla být pokračováním jejích strastí, které ji způsobila osoba z rodiny. Nakonec ji Eva nedopsala. V jejím životě se totiž začalo dít něco podstatnějšího.
Probouzení
Přesto, že měla Eva relativně klidný život, rodinu - syna a milujícího manžela, nebyla šťastná. Jakoby se v ní všechno bouřilo. „Věděla jsem, že je něco špatně. Zároveň jsem si neuvědomovala, že nechám sebou vláčet. Že se mi stále dějí věci dokola. Takové, které se mi nelíbily,“ vypráví o svých tehdejších pocitech. Postupně rozplétala příčinu své nespokojenosti i zdravotních problémů. A najednou se začalo vše vyjasňovat. Eva začala hledat z bludného kruhu cestu ven. Přestala brát léky, o kterých ji lékaři tvrdili, že je má nadosmrti. Poté odložila i berle. A vzala si do hlavy, že bude studovat vysokou školu.
Doporučujeme: Jak se vyrovnat s rozchodem?
Strach z odchodu
Tady ale narazila. O 16 let starší manžel Pavel ji začal od změn, které chtěla ve svém životě udělat včetně studií zrazovat. „Měl strach, aby o mne nepřišel. Připoutal mě k sobě a nechtěl pustit. Byl to on, kdo mne vedl, kdo mne svého času zachraňoval. Najednou to privilegium měl ztratit, když jsem se začala osamostatňovat. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že to takhle nejde dál,“ vypráví Eva. Měla všeho nechat a žít dál jako dosud?
Našla Eva sílu a jít si za svým? Nebo to všechno vzdala a ponořila se ještě víc do sebe? Čtěte zítra.
