Majku, proč řidič taxi? Co bylo tím impulzem? Co k tomu bylo tehdy potřeba?
Když jsem v roce 1990 začínal, stát povolil pracovat na koncesní listinu, to znamená soukromě. S kamarádem jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Zašli jsme na tehdejší Národní výbor pro informace, abychom zjistili, co je k tomu potřeba. Nebylo to tak jednoduché. Zkoušky z místopisu, psychotesty a vybavení auta. Třeba taxametr, nebo střešní transparent nebylo jednoduché sehnat tak lehce jako dnes. Po všech peripetiích jsem toho dosáhl a jednoho dne jsem vyjel. Nejnáročnější bylo ze začátku najít správnou trasu do cíle, žádná navigace, digitální mapy a podobně. Měl jsem jen knižní mapu a hlavu.
Co vás na taxikařině nejvíc baví?
Na této práci mě baví nejvíce to, že je člověk nezávislý a má denní kontakt s lidmi.
Jaký je nejcitelnější rozdíl jezdit dnes a před pětadvaceti lety, kdy jste začínal? Ať už, co se týče nabídky služeb, peněz i lidí?
Rozdíl na práci v 90. letech a dnes je značný. Dřív jsme byli pro státní moc něco jako partneři, dnes jsme obtížný hmyz, který je třeba neustále ubezpečovat v tom, že nás kdykoliv mohou bezvýsledně kontrolovat a dávat najevo, kdo má moc. Myslím tím hlavně Městskou policii a její Taxi tým, pro kterou jsou někteří ještě „taxikářštější“. To znamená taxikáři s privilegii.
Co se týče zákazníků, tak je jejich chování dříve a dnes nesrovnatelné. Pro příklad: Dnes, když zákazníka jako první pozdravím (což považuji za samozřejmost), tak mi na pozdrav odpoví stěží 30 procent z nich, v autě se značná část z nich chová, jako by jim patřilo a já byl jejich sluha. Vzpomínám si na jeden americký film, v němž hotelový pracovník řekl větu, s níž se do písmene ztotožňuji. Jsme tu, abychom sloužili lidem, ale nikdy nebudeme jejich sluhové.
Jste náročný jako zákazník taxi?
Když sám využívám taxislužbu jako zákazník, tak se snažím řidičům nedělat to, co by vadilo mně. I když s některými rádoby kolegy to není snadné.
Co byste vzkázal vašim potencionálním zákazníkům?
Svým zákazníkům bych vzkázal: Chovejte se v taxíku jako doma. (To jsem si naběhl. Já nevím, jak se chovají doma. Co, když je to stejné, jak jsem již uvedl?)
Co vás nejvíc rozčílí, když někdo při nástupu, v autě nebo výstupu z auta udělá?
Rozčílí... Snažím se v práci nerozčilovat, já se chodím do práce bavit.
Vám bych to věřila. Působíte jako flegmatik, ale když už, tak co to je?
Když to chcete vědět, tak mě rozčílí lidská blbost a neohleduplnost. Když jsem jezdil pro nějakou společnost (vždy pod cenou určenou pro Prahu), tak to, že zákazník neřeší, že taxikář na něj čeká ZDARMA. Přijde třeba o deset minut později a bez jakéhokoliv slova vysvětlení či omluvy sedne do taxíku a bez pozdravu hlásí: „Do Libně a rychle, už jsem tam měl být“.
Šlo vám někdy o život?
Vyhrocené situace se občas objeví. Někdo někdy nemá svůj den, v práci mu vynadal šéf, manželka na něj doma řve, prohrál peníze v automatu, tak proč si nezchladit žáhu na taxikáři? Pokud jde o opravdu nebezpečné situace, tak ta mě postihla jen jednou. Šlo asi o život, ale dopadlo to vcelku dobře, tak bych se o tom nechtěl dále vyjadřovat.
Dobrá, a co naopak nějaká kuriózní situace?
Kuriózních situací je dost - zábavní opilci, lidé, kteří se ztratili, a neví, kde bydlí, smutní, veselí, zpívající, řvoucí.
Pobavte čtenáře konkrétním příkladem, prosím
Přibližně před patnácti lety si tak jedu přes Bohnice a najednou přede mnou mává bílý stín. „Zagumuji“ a na zadní sedadlo mi vpadne ženská postava v bílém a hlásí adresu. Po chvíli si všimnu, že má na sobě jen nějaké prostěradlo či co, víc jsem nezkoumal. Během jízdy tak akorát přemýšlím, odkud bude tahat peníze… Po příjezdu na adresu žena vystoupí, zazvoní na domovní zvonek, hodí jí peníze, ona zaplatí, rozloučí se a zmizí. Přijde mi to, jako nějaké absurdní divadlo. Po chvíli mi to začíná docházet. Vždyť ona zdrhla z Bohnic, z léčebny. Nikdy bych nepředpokládal, že budu něčeho takového účastníkem.
Co se vám vybaví, když se řekne Janek Rubeš, „stíhač“ nepoctivých taxikářů?
Co se týče internetového Janka, tak zde je názorně předvedena schopnost státní moci něco udělat s taxislužbou. Stačí si někdy sednout do auta a projet se Prahou a sledovat cvrkot. Pak si i neznalý pozorovatel sám udělá obrázek o tom, kdo co může, kdo má privilegia a kdo je tím nosičem vody.
Máte stále zákazníky? Jezdíváte někdy občas Prahu?
Pár stálých zákazníků sice mám, ale je v tom občas malý problém. Dost často mi klient zavolá v době, kdy jsem obsazen. To je takový zákon schválnosti. Samozřejmě se snažím vyhovět, ale vždy to nejde. Co se týče jízd mimo Prahu, tak v dnešní době to hodně pominulo. Upřímně - kdo by jel třeba do Brna za 4 – 5 tisíc? Naopak přibývá jízd do blízkých destinací tak 20 km od Prahy, jako třeba Líbeznice, Úvaly, Uhříněves a podobně. I tak si zákazník dojede „sockou“, tedy MHD, na konečnou noční linky a odtud si zavolá taxíka.
