(* 6. dubna 1986) je vedoucí výzkumného programu v oddělení sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech. V roce 2009 absolvoval na Katedře sociální práce, Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2012 získal stipendium Nadace Zdeňka Bakaly. Nyní studuje doktorský program v Centre for the Economics of Mental and Physical Health, Institute of Psychiatry, King’s College v Londýně. Věnuje se výzkumné činnosti související s reformou psychiatrické péče, psychiatrické epidemiologii, sociální psychiatrii a ekonomii duševního zdraví. Dále se zabývá výzkumem efektivity zdravotních a sociálních služeb, výzkumem v oblasti sebevražd, stigmatizace a diskriminace.
Kdy se dočkáme sítě center duševního zdraví?
Pokrytí centry duševního zdraví na celém území státu bude trvat dlouho. Trvalo to dlouho i v zahraničí. Je třeba to pečlivě navrhnout, vyzkoušet a zjistit, co to dělá se stávajícím systémem. Teprve potom je možné to naplno spustit. Odhaduji, že pilotní fáze by měla trvat minimálně dva roky. Pak bychom měli vstoupit do fáze, kdy center bude třeba třicet, to by mohlo trvat dalších pět let. V horizontu deseti let bychom se mohli dostat na požadovanou hranici sta center duševního zdraví.
Některá centra provozují neziskové organizace...
Fokus, Centrum péče o duševní zdraví, Ledovec, Práh a několik dalších organizací již existují, ale území není pokryto kompletně. Služby nebyly financovány systematicky a proto byla nejistota, která ze služeb bude pokračovat další rok. To neumožňovalo efektivně plánovat ve střednědobém horizontu. Historicky se podporují věci, o kterých již víme, že nefungují. To jsou například chráněné dílny. Lepší je hledat místo na otevřeném trhu práce a podpora se poskytuje až na konkrétním pracovním místě. Chráněné dílny pak mohou fungovat jako volnočasová aktivita. Není to však pracovní podpora v pravém slova smyslu. Není to trvalé řešení a některé státy to již nepodporují. Na jiné věci zase nebyly granty. Je třeba konsolidovat existující zařízení a zařadit do systému a dosáhnout provázanosti s ostatními službami jako jsou lůžková zařízení a ambulantní psychiatři. Matrix služeb musí mít svou evidenci a standardy.
Jaká by měly být nejdůležitější opatření psychiatrické reformy?
Měly by se začít systematicky sbírat, analyzovat a vyhodnocovat informace, na kterých se staví další rozhodnutí. Paralelně by se měli spustit pilotní centra duševního zdraví, abychom mohli sledovat, jak to funguje v praxi. To by se mělo nastat hned. Další věc je otázka stigmatizace a postojů vůči lidem s duševním onemocněním, nejen v rámci obecné populace, ale i v rámci zdravotnických služeb nebo ochrany obyvatel (policie). Měly by být cílené kampaně v místech vzniku center duševního zdraví a komunikovat s obyvateli nový prvek v jejich domovech. Je třeba se vypořádávat s nevysloveným strachem.
Jak se do psychiatrické reformy zapojí Národní ústav duševního zdraví?
To bude hodně záležet na ministerstvu zdravotnictví, které je politickou autoritou. My jsme jeho přímo řízená vědeckovýzkumná instituce a připravujeme podklady a evidenci, aby rozhodnutí mohla být informovaná a na důkazech založená. Samotné rozhodnutí není na našich bedrech. My děláme analýzy, evaluace, studie a vyhodnocení různých opatření. Toto všechno dáváme ministerstvu jako podklad pro informované rozhodování. Všechno to něco stojí a je otázka nakolik bude ministerstvo zdravotnictví investovat a nakolik bude přijímat naše doporučení.
Takže se budete věnovat zejména výzkumu?
To je posláním naší činnosti. My nemáme rozpočet, který by nám dovoloval si dělat, co chceme. Poptávka ze strany zřizovacího orgánu musí být a musí být doprovázena investicemi do výzkumu. Takto jsme dělali studii sociálních nákladů na gambling, který generuje problémové hráčství. To si ministerstvo financí poptalo, aby se mohlo informovaně rozhodovat o regulaci hazardu. Alokovalo na to prostředky, abychom se mohli věnovat této práci. Nás živí granty a publikování vědeckých prací. Analýzy pro ministerstva mají trochu jiný charakter.
K čemu slouží Národní ústav pro duševní zdraví?
Posláním je věda a výzkum. Jsme klinickou základnou pro III. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Poskytujeme i lůžkovou péči, která je navázána na výzkum a vzdělávání. Specializace je na psychiatrii a oblast duševního zdraví, pokrýváme celou paletu problematiky, která mnohodimezionální od neurobiochemie přes různá degenerativní onemocnění mozku až po sociální stránku.
Čemu se věnujete konkrétně?
Máme několik oddělení, například pro poruchy spánku, telemedicínu, drogovou epidemiologii, klinickou neurobiochemii. Naše oddělení se věnuje sociální psychiatrii. Řešíme kolik je lidí s duševním onemocněním, jak se ty počty vyvíjí ve společnosti, jaké jsou trendy. Kolik z těchto lidí se léčí. Na to navazuje výzkum služeb, efektivity léčby, atd. Na to navazuje ekonomie duševního zdraví, porovnáváme náklady a zdravotně-sociální benefit. Další je oddělení stigma a diskriminace, které řeší postoje populace a diskriminaci ve společnosti. Je tam také výzkum a prevence sebevražd. Také multidisciplinární oddělení v oblasti sociální psychiatrie, kde se promítají související oblasti práva, etiky, filosofie, historie, atd.
Komu jsou služby určeny?
Jsem specializované pracoviště a tak je to jiné než v ostatních zařízeních. Jsme unikátní v České republice a jsme uzpůsobeni tak, aby v klinice probíhal neustále výzkum. Nemáme proto žádnou spádovou oblast, ale sloužíme pro celou republiku.
