Jak dlouho se věnuješ hře na kytaru? A kdy jsi poprvé hrál na veřejnosti?
Oproti většině muzikantů, které znám, jsem s hrou na kytaru začínal o něco později - ve svých dvaceti letech. Nyní je mi 26, je to tedy šest let zkušeností. Stále se občas cítím trochu méněcenný mezi svými kolegy podobného věku, kteří hrají odmala a prošli si hudební školou.
Na veřejnosti jsem se poprvé odvážil vystoupit teprve jedenáct měsíců od pořízení první kytary. Nebylo to ani tak tím, že bych byl rozený talent, jako spíš mou drzostí a netaktností. Tenkrát mě hnalo silné nadšení a zápal pro věc. V té době už byla zformovaná moje první kapela, šlo tedy o náš první koncert.
Teď už se považuješ za dobrého kytaristu?
Ne, podle mě se sebou člověk není spokojený nikdy a v mém případě to platí dvojnásob. Neustále se učím nové věci. Nemusí přitom jít o nové techniky hry na kytaru, ale obecně způsoby, jak tvořit hudbu. Pochopit, jak fungují ostatní nástroje v kapele apod.
Ty sám hraješ aktivně v kapele. Myslíš, že fungovat s kapelou je jednodušší, než se vydat na sólovou dráhu?
Během svého působení v kapelách jsem došel ke zjištění, že důležitější, než jak je kdo kvalitní muzikant, je to, jaký je člověk. Mezilidské vztahy jsou na prvním místě a od nich se odvíjí vše ostatní. Pokud si spoluhráči nerozumí, každý má jinou motivaci a přístup ke kapele, zpravidla to končí nezdarem. Výhodou kapely je, že víc hlav generuje víc nápadů - pokud jsou však členové schopni dohodnout se. Tady platí muzikantské pořekadlo: ,,Ego by se mělo odkládat před zkušebnou”.
U sólové dráhy si člověk vymyslí hudbu i texty a nemusí řešit názorové neshody. Na druhou stranu to musí být opravdu talent na druhou. Vše má svá pro i proti.
Co pro tebe znamená ,,talent"? Může být muzikantem každý?
Hudba je především o tvrdé dřině a bez ní zůstane talent nevyužitý. Představa, že když má někdo hodně talentu, nemusí tolik dřít cvičením, je dle mého názoru zkreslená. A pokud má někdo talentu méně, musí dřít o to víc. Jsem názoru, že každý může být tím, čím chce, musí tomu však věnovat určité úsilí.
Chceš s kapelou ,,prorazit”, nebo hraješ spíše proto, že tě to baví?
Snad každý muzikant touží po tom, aby jeho hudba měla úspěch. Zároveň chce hrát takovou hudbu, která ho baví a má z ní osobní prožitek, což je ne vždy slučitelné s tím, co vyžaduje ,,většinové” publikum. Osobně tíhnu k alternativě a mainstreamová hudba je mi cizí, proto ani neočekávám, že ze mě bude slavná hvězda a budu vyprodávat stadiony.
Myslím, že to je problém muzikantů, kteří hrají tzv. pro prázdné kluby. Pakliže někdo hraje grindcore, art rock, post hardcore či jiný nemainstreamový styl hudby, nemůže očekávat, že bude mít stejný úspěch jako Kabáti. Avšak dle mého názoru si dobrá hudba svoje posluchače najde i bez toho, aby se musela přizpůsobovat populárnímu proudu.
Hudba by měla bavit toho, kdo ji hraje, a jestli se bude líbit někomu dalšímu, a stane se tedy úspěšnou, je spíš takový bonus. V tom se mnou ale řada muzikantů nebude souhlasit.
Vnímáš tedy hudební žánr jako rozhodující, pokud jde o popularitu?
Ne tak úplně. Žánr sice hraje svou roli, ale rozhodně netvrdím, že alternativně laděná kapela nemůže být úspěšná. Také je potřeba rozlišovat mezi popularitou a úspěchem. Pro mě je úspěch to, že na náš koncert dorazí 50 lidí, které naše hudba opravdu zajímá a nejsou tam zrovna omylem. A když za námi po hraní někdo z nich přijde a řekne, že to bylo super a že si ten koncert užil. Popularita je pro mě něco jiného - např. být v rádiu nebo se ocitnout v Top Star magazínu.
Co dalšího myslíš, že rozhoduje o úspěchu v hudebním průmyslu?
Dobrá hudba je samozřejmě základ. Ale jak bylo zmíněno, hudba funguje jako průmysl. Kapely se často zaseknou na tom, že si nechtějí nechat mluvit do vlastní tvorby. To je podle mě chyba. Mít nad sebou schopného producenta, který dokáže kapelu nasměrovat a korigovat správným směrem, je k nezaplacení. Neplatí to však univerzálně. Existuje spousta kapel, které si tvrdě razí své a také mají úspěch. Nicméně takové kapely musí přijít s něčím novým, originálním.
Stejně důležitá je role managementu. Menší regionální kapely si většinou organizační věci kolem koncertů apod. řeší svépomocí. To sice může fungovat, ale osobně se domnívám, že je lepší tyto záležitosti přenechat zkušenému manažerovi. Kapela se tak může plně věnovat samotné hudbě. Bohužel jsou produkce a management také otázkou finančních zdrojů, kterých malé regionální kapely zpravidla nemají nazbyt.
Ale vídám kolem sebe pořád víc kapel, které se zviditelnily díky práci talent scoutů. To vnímám jako velmi pozitivní.
