Rok 2016 patří Karlu IV! (3. část)

Karel IV. na votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi
 

Král Karel IV. je nejvýznamnějším českým panovníkem. Vzhledem k tomu, že letos uplyne 700 let od jeho narození přinášíme sérii článků o tomto neobyčejném státníku, jeho době a událostech v Čechách 14. století. Na řadu přichází princovo nesnadné dospívání a "studijní pobyt" ve Francii. 

Naposledy jsme vylíčili události, které předcházely narození Karla IV., který dostal jméno po svém dědečkovi, Přemyslovci Václavovi. Jako první syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byl předurčen k tomu, být budoucím panovníkem Čech. Nicméně jeho dětství nebylo jednoduché. Ba právě naopak. Místo her v zahradách Pražského hradu a harmonickým vyspíváním do monumentální postavy českých i evropských dějin se totiž záhy stal nemalou figurkou na politické šachovnici. V té době mu opravdu nebylo možné závidět. Každé české dítě našeho věku má více svobody a bezstarostnosti, než měl princ Václav, budoucí král a císař Karel, v tehdejších časech, kdy pomalu vyrůstal ze svého dětského šatu.

 

Nepřející otec nebyl moc vlídný...

 

Kolem vzrušujících událostí, v jejichž středu stál Jindřich z Lipé, jenž byl uvězněn, jak jsem se o tom zmínil minule, hrozila v zemi válka s vysokou šlechtou. Z tohoto důvodu prožil princ s matkou první rok svého života na hradu Křivoklát. Po urovnání této záležitosti se Václav s Eliškou stěhovali na hrad Loket. Vše začínalo vypadat spíše jako internace, posléze jako regulérní vězení. Elišku Přemyslovnu totiž král Jan „přesunul“ do Mělníka. Ten byl sice „věnným městem“ českých královen, ale úmysl Jana Lucemburského vyzněl srozumitelně. Syn zůstával na hradu Loket, kde ho „opatrovali“ Janovi věrní., Obával se totiž, že nespokojená šlechta se chlapce zmocní a prohlásí ho králem místo něho. Mohlo by se to na první pohled zdát absurdní, nicméně dodejme, že v tehdejší době nebylo vyloučeno vůbec nic a příkladů, kdy byl na trůn dosazen velice mladý chlapec, nebylo málo. Bylo to poměrně praktické. Za nezletilého krále vládli regenti, kteří uskutečňovali plány svých „klik“ a malý panovník se pouze cvičil ve vylepšování podpisu... Po Lokti se stal bydlištěm opět Křivoklát, kde princ vyrůstal bez matky a bez běžného spojení se světem.

 

Studia v zahraničí

 

Komu by se nechtělo uskutečnit luxusní studijní pobyt, navíc na útratu státu. Václavovi se tento sen splnil. Došlo k tomu v roce 1323, takže v sedmi letech budoucího monarchy. Otec ho poslal na „učení“ do Francie, což ovšem jistě plnilo i smysl jeho „vzdálení se“ od možnosti převzít žezlo moci. Před odjezdem dostal možnost se setkat se svou královskou matkou, což ho jistě naplnilo radostí. Byl pak přijat na francouzském královském dvoře, došlo k jeho biřmování, a protože jeho kmotrem nebyl nikdo jiný, než král Francie Karel IV. Sličný, dostal princ nové jméno po kmotrovi -Karel. Náhodně stejná číslovka vyplynula z úplně jiných důvodů...

Francouzi pak pečovali o Karlovu duši výukou jazyků a teologie. Protože bylo jasné, že chlapec bude v budoucnosti potřebovat i další požitky, sehnali mu také nevěstu, s níž ho oženili. Blanka z Valois, Karlova nevěsta, byla samozřejmě z královského rodu, šlo totiž o sestřenici vládce Francie. Z toho všeho by se mohlo zdát, že se mladý princ vemluvil do přízně svého hostitele, ale chyba lávky. Dokonce chlapci snížil apanáž, aby pobyt tohoto návštěvníka příliš nezatížil pokladnu. Václavu-Karlovi to příliš nevadilo. Nehýřil, neholdoval hazardu a učil se, učil se, učil se...dokonce i na Sorboně.

 

 

Klíčová slova: