Dvojí historie Rudné pamatuje mor a ruské vojáky

Znka obce Rudná
Zobrazit fotogalerii (6)
 

 Rudná, obec vzdálená 3 km od Prahy, je stará i mladá zároveň. Vznikla teprve v polovině 20. století splynutím dvou osídlení v jedno. Musíme proto dnes poznat vsi, jejichž názvy připomínají jednak duchovno, jednak oheň.

Mrtvé i živé duše

Část dnešní Rudné byla kdysi známa jako Dušníky,  doložené nejstarší zmínkou již z roku 1228. Jejich „duchovní“ název odkazoval k ženskému klášteru, pod nějž obec spadala. Konkrétně šlo o benediktýnský klášter sv. Jiří na Pražském hradě, který zároveň spravoval i sousední Hořelice. Stejnému světci je zasvěcen dušnícký kostel v novorománském slohu, jenž roku 1910 nahradil zbouranou barokní stavbu ze 17. století.

Dušníky procházely rukama různých majitelů už i v rámci církve. Václav II. je daroval kapitule sv. Víta, ve 14. a počátkem 15. století je po nějaký čas vlastnil arcibiskup pražský, než o ně přišel roku 1410, opět ve prospěch kapituly. Panování duchovenstva zde skončilo v průběhu husitských válek a vrátilo se sem až v době úplně jiných náboženských konfliktů v roce 1628.

Kapitula se však na dlouhou dobu nemohla ze svého majetku těšit. Obyvatele zdecimovala třicetiletá válka a krátce po jejím konci i epidemie moru. Další katastrofa zkoušela místní roku 1753, tentokrát se jednalo o ničivý požár.

Na samém konci 18. století hostily Dušníky místní vojsko ruského generála Suvorova, který táhl na severní Itálii proti Napoleonovým vojskům. Vojevůdce projevil skromnost, když se místo v loži vyspal na lavici poštovní stanice.

Hořelice popelem nelehly

Obec, jež se s Dušníky později spojila, se původně jmenovala Hořelice a víme, že existovala již v roce 1052. Tehdy ji, ještě jako „Zhořelce u Prahy“, zmínila nadační listina knížete Břetislava a přisoudila důchod ze vsi kostelu ve Staré Boleslavi. Od roku 1228 sdílely Hořelice vlastníka s Dušníky v podobě již zmíněného kláštera sv. Jiří.

V následujícím století se ocitla ve správě kláštera sv. Tomáše na Malé Straně. Osud ji pak zavál do vlastnictví purkrabího pána Viléma Dubského z Třebomyslic, do královské komory a poté zpět k prvnímu z klášterů. Po konci husitských válek je císař Zikmund udělil jako odměnu svým věrným, bratrům Jeronýmovi, Janovi a Buškovi z Čecelic. Složitými změnami vlastníků procházely Hořelice od dob vlády Rudolfa II. Dlouhá desetiletí se zde nakonec jako vlastník udržela rodina Karvinských. Roku 1730 byly Hořelice včleněny do tachlovického panství.  O čtyřicet let později začal v celé oblasti řádit mor, který ukončil mnoho životů a zastavil zde další rozvoj.

V 19.století se oblast ukázala být bohatá na rudu a v šedesátých letech došlo k rozvoji její těžby. Postupné rozrůstání a přibližování obcí vyvrcholilo jejich splynutím roku 1951. Název Rudná u Prahy prosadily zdejší děti, jejichž tátové v oblasti rudu těžili. Lidem se tak neustále bude připomínat průmysl, který zde však vydržel „pouhých“ sto let. Červená a černá barva městského znaku vzpomíná na dřívější pány kraje – klášter sv. Jiří a Arcibiskupství pražské. Území Rudné protínaly nejstarší poštovní drahy v Čechách, proto na znaku nalezneme poštovskou trubku.

 

Přijedete-li se do Rudné podívat, nezapomeňte navštívit jednu z místních kulturních památek. Jednu takovou představuje kostel Stětí svatého Jana Křtitele, několikrát přestavěný. Původně vznikl již v letech 1740-47 na náklady Anny Marie Františky, vévodkyně Toskánské. O jeho předchůdcích máme zprávu z konce 14. století. Úpravy do pozdně renesančního stylu se dočkal roku 1605. Bohužel o šestadvacet let později jej se zemí srovnala saská armáda a dlouho čekal na svou obnovu koncem 17. století. Stavitele dnešní verze s určitostí neznáme. Šlo o dílo buďto  K. I. Dienzenhofera nebo Václava Špačka.

Období své slávy má již spíš za sebou nyní spíše osiřelý a veřejnosti nepřístupný areál hořelického zámku s kaplí svatého Kříže. Objekt byl postaven v 17. století, původně jako tvrz, nyní je rozdělen do dvou stavebních slohů – východního barokního křídla a západního novodobého.

Na zesnulé občany obce shlíží na hřbitově Panna Marie ze své kaple. Roku 1923 přibyl k religiózním památkám také kostel Československé církve husitské - Husův sbor.