,,Byly jsme spolu s Luckou oficiálně tři čtvrtě roku a těhotná byla už v době, kdy jsme se seznámili”, říká Dominik. ,,Ona mi napsala na seznamce, začali jsme se bavit a měli jsme hodně společného. Tak jsme se chtěli vidět na živo. Ze začátku jsem vlastně ani nepochopil, že je opravdu těhotná, nedošla na to řeč. Když jsme se pak viděli, tak mě to trošičku překvapilo, měla už pořádný břicho,” směje se.
Velká láska na první pohled
,,Byli jsme spolu venku a rozuměli jsme si tak, že naše první rande skončilo až druhý den, kdy jsem od ní šel ráno do práce. A už jsme spolu zůstali. Poznal jsem ji, když měla asi tři měsíce do porodu, první měsíc jsem chodil do práce, potom už práce nebyla a byli jsme stále spolu. Tehdy bylo léto, takže jsme byli zalezlí doma v šílených vedrech. Lucka se chudák s tím břichem skoro nemohla hýbat,” vypráví Dominik.
,,Potom se v půlce srpna narodila Elinka. I to bylo zajímavý, protože Lucka zastávala hodně přirozený životní styl, sledovala éčka v jídle apod. Když došlo na porod, tak zjistila, že by chtěla přirozený porod. A ten dělají snad dvě porodnice z celé republiky. Lucka chtěla, abych tam s ní byl já a její máma. Původně jsem se toho strašně bál být u porodu, protože jsem tam nikdy v životě nebyl a nevěděl, co pro ni můžu udělat.”
Náhradní táta u porodu
Nakonec to ale bylo pozitivní. ,,Vždycky jsem udělal, co zrovna potřebovala a pak zhruba v půl osmý večer se Elinka konečně narodila, bez nějakých komplikací. Pak ji odnesli omýt a přinesli nám ji zpátky, to byl strašně krásnej moment a vpodstatě na to rád vzpomínám jako na nejhezčí moment, který jsem zažil,” říká Dominik a je vidět, že ho vzpomínka těší. ,,Ve chvíli, kdy se vrátila zpátky a mohl jsem ji vzít do náruče, tak to bylo strašně fajn.”
Šikovný ,,taťka" vyrobil i přebalovací stůl
Potom už události nabraly rychlý spád. ,,Pak jsem jel zpátky domů připravit byt, kde tehdy bydlela, připravili jsme po třech dnech ještě menší oslavu. Taky jsem jim vyrobil přebalovací stůl, který jsme tam pak s tátou vezli.
Sám jsem ho řezal z prken, takže jsme měli potom stůl, který nám strašně všichni záviděli, protože on byl prostornej. To byl prostě stůl velkej jako stůl pro počítač. Byl vysokej, takže se k tomu člověk v pohodě postavil. A navíc byl dělaný šikovně, že měl dole skříňku, potom meziprostor (protože měl desku dvojitou), takže mezi deskama byl ještě další prostor na věci.
A hlavně byl udělaný tak, že měl nahoře sice klasickou ohrádku jako má přebalovák, aby dítě nespadlo, ale měl ji odendávací. Navíc u toho stolu stačilo odšroubovat vršek a vzniknul ti z toho normální krásnej stůl na počítač, dovnitř se dala dát klávesnice a všechno."
Láska už navěky?
,,Chodili jsme na výlety a mně se líbilo, že si Elinka na mě zvykla, měla mě ráda a bylo vidět, že se na mě těší. Když mě viděla, celá se rozzářila, že jsem zase tam. A byl obrovskej nezvyk slyšet, že mi nějaký dítě fakt říká ,,táta”. To jsem si chvilku musel zvykat, že mi všichni říkaj ,,táto”. Už v té porodnici to bylo zajímavé, že mě všichni doktoři a sestřičky oslovovali jako tátu. Dokonce jsem přestřihával pupeční šňůru.
Nakonec jsme se za půl roku rozešli a malou jsem naposledy viděl skoro před rokem. Před víc než rokem. Rozešli jsme se v dobrém, akorát kluk, kterýho ona si potom našla, měl velký problém, abychom se my dva vídali. Takže jsme se pak vídat přestali a jenom si čas od času napíšeme."
