Jedná se však především o jednu z nejvýznamnějších křesťanských tradic, jejichž vrcholem je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ten byl ukřižován kolem roku 30 či 33, v období židovského svátku pesach, který vzpomíná vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. V nejširším pojetí trvá velikonoční doba 50 dnů - od neděle Zmrtvýchvstání až do letnic. V západní křesťanské tradici tato neděle připadá na tu první přicházející po jarním úplňku, jde tudíž o posuvné svátky, které slavíme každoročně mezi 23. březnem a 26. dubnem.
Zelený čtvrtek je vlastně lkavý
Svátky začínají Zeleným čtvrtkem, dnem, jehož název vznikl zkomolením německého Grein – lkavý, na Grün – zelený. Lkalo se nad Kristovým osudem a se zelenou barvou to kromě chybného názvu nemá nic společného. Tento den se dopolední mše slouží pouze v katedrálách a večerní ve farních kostelech, čímž je připomenuta poslední večeře Ježíše Krista. Po těchto mších odletí zvony do Říma a jejich zvuk nahradí řehtačky.
Věřící musí omezit svůj jídelníček
Popeleční středou, která letos připadla na 9. března, začíná půst dlouhý celých 40 dní.
Smutným dnem je Velký pátek, kdy byl Ježíš ukřižován. Papež se v římském Koloseu modlí Křížovou cestu. Do poloviny 20. století byl tento den státním svátkem a jako takový je od letošních Velikonoc obnoven.
Na Bílou sobotu se nekonají žádné obřady, ani není sloužena mše. Vzpomíná se na pomazání těla Ježíše Krista a jeho uložení do hrobu. Po západu slunce končí půst a v noci přichází Velikonoční vigilie.
Neděle je slavným dnem Vzkříšení Páně, obnovy spojení jeho těla s duchem. Nastává hlavní slavnost Velikonoc, Zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Velikonoční pondělí je u nás spojeno s tradicemi a zvyklostmi, kterými končí zima a nastává jaro. Křesťané prožívají radost z Kristova vzkříšení. V minulosti bylo zvykem, že po významných svátcích následoval volný den, jenž býval věnován lidovým zvykům – v případě Velikonoc to je především pomlázka spojená s koledou.
Velikonočním tradicím a zvykům se budeme věnovat příští článek.
