Jaromír má zdravotní handicap. Jde o vrozenou oční vadu, kataraktu se sekundárním glaucomem. Zrak se mu tedy postupem času zhoršuje. I tak se ale dokáže sám postarat o běžné věci v domácnosti, umí si nakoupit a používá počítače v online službách. Není úplně nevidomý, má zbytky zraku. Na metr ledacos pozná a na blízko s lupou vidí celkem hezky. "Aspoň si to myslím, protože nemůžu porovnat, jak asi vidí člověk s očima zdravýma," dodává Jaromír.
Jak u tebe probíhá seznamování? Snažíš se ještě hledat a případně jak?
Protože mám omezené možnosti kvůli zdravotnímu stavu, hledám spíš na Facebooku mezi přáteli nebo v naší komunitě zrakově postižených. Založil jsem si na Facebooku seznamku, ale zatím o ni není zájem, jsme tam jen tři chlapi. Seznamka má jak stránku, tak skupinu. Jde vlastně o dvě úrovně té seznamky, stránka jako propagační materiál a skupina již pro rozhodnuté zdravotně postižené, že se chtějí seznámit.
Jaké máš zkušenosti se seznamováním v rámci Facebooku nebo komunity?
V rámci Facebooku je to omezená možnost, jelikož když nechceš být pro vyhledávače přístupná pro zachování anonymity, moc nových přátel nenabereš. Co se týká komunity zrakově postižených, máme několik desítek e-mailových konferencí na serveru Braillnet.cz, kde se můžeme společně elektronicky sdružovat, každá e-mailová konference má své tematické zaměření a podle toho se do konkrétní můžeš přihlásit.
Pak ti chodí e-maily od lidí, kteří jsou v nich přihlášení. Jenže, co tak v těchto konferencích již dlouhá léta jsem, jsou tam stále stejní lidé, to znamená, že se tam důvěrně známe a najít v nich někoho k seznámení není možné. Většinou jde o lidi, kteří jsou již zadaní, nebo by nebylo možné se dát dohromady z důvodu velké vzdálenosti, nebo třeba proto, že někdo má vodicího psa a ten druhý by nechtěl mít v místě bydliště potíže kvůli psovi.
Takže ses s nikým odtamtud nesetkal?
Ale setkal. Můžu přiznat, že jsem již dvakrát rozvedený. Od mala jsem chodil do speciálních škol pro žáky se zbytky zraku. Jsem ročník 1968, takže dosti pamatuji a hodně jsem i zažil. Do roku 1997 jsem byl limitovaný pouze tou oční vadou, do té doby jsem normálně pracoval, ale pak mne postihly hodně nepříjemné nemoce krevního oběhu a od té doby si raději dávám pozor a nikam nechodím. Sám jsem od listopadu 2012.
Hledáš jako partnerky i “normální” ženy, nebo jen ty handicapované?
"Normální" ženy jsem měl, bylo jich víc, jenže jednu jsem ztratil proto, že byla z dětského domova a nebyla připravená pro život. Nechala se tehdá od kamarádů zlákat na pervitin a nevážila si zázemí, které jsem jí chtěl nabídnout v podobě placeného bytu a jistoty.
A ta druhá byla opravdu moc hodná, měl jsem ji u sebe doma na bydlení, jenže její rodiče a přátelé ji přemluvili, aby šla ode mne, protože bych se jí nemohl fyzicky postarat o její majetek, o pole a farmu.
To byly zdravé holky. Obě byly asi nejlepší. První manželka 1988 - 1992, druhá 1995-1997. Obě postižené. S tou první jsme už přáteli, ona má nového a mně to nevadí, dá se říct, že to první manželství jsem si pokazil sám. Byli jsme ještě hodně mladí.
Je seznámení handicapovaného s handicapovaným o něco snadnější, než kdyby se chtěl handicapovaný seznámit s "normálním"?
Ze svých zkušeností můžu říct, že handikep asi nehraje tu hlavní roli, základ je v komunikaci a v možnostech každého handikepovaného. Dříve jsem si myslel, že handikepovaní se mezi sebou snáze domluví, protože znají svá postižení, ale postupem času jsem došel k závěru, že ani mezi handikepovanými není pravidlem, aby se ti lidé navzájem pochopili.
Jak se vlastně definuje to, že má někdo "handicap"?
Asi hlavním vodítkem je, že člověk pobírá invalidní důchod, má tedy nejen úbytek schopností si sám na sebe vydělat, ale s tím i spojené další potíže, jako je například právě ta ztížená možnost se seznamovat.
Stačí invalidní důchod na uživení?
Pokud máš vrozenou vadu, invalidní důchod se ti vypočítá podle koeficientu v době jeho výpočtu. Například lidé, kteří splnili nárok na přiznání plného invalidního důchodu v roce 1988 ho dnes mají ve výši přibližně necelých 8 tisíc Kč. K tomu je možné požádat o příspěvek na bydlení, pokud máš trvalé bydliště a v nájemním bydlení pak dostáváš přibližně dle nákladů na bydlení od 1 400 do 2 200 Kč. Uživit se z toho dá, pokud je člověk skromný, nekouří a nepropadl například alkoholu.
Jak si může handicapovaný přivydělat?
Lidé, kteří mají třetí stupeň invalidního důchodu, si můžou bez omezení vydělávat. Otázkou je, jakou práci jsou schopní vykonávat. Pracoval jsem na telefonních ústřednách v hudebním vydavatelství, v bance, ale jak postupně přicházela moderní technologie, tato práce již pro nás, co máme zbytky zraku, zanikla. Prošel jsem poté několika občanskými sdruženími, kde se například programovaly weby pro státní správu, hodně jsem se toho naučil, avšak na uživení to nebylo, dostávali jsme jen půlku minimální mzdy.
Jsou ale mezi námi i takoví postižení, že mají hudební nadání, takže mají konzervatoř a můžou vyučovat žáky, kde je výdělek o několik tříd lepší. To platí i o masérství, hodně nevidomých pracuje v tomto oboru a vydělají si celkem slušné peníze. Jenže na to potřebuješ mít fyzičku a vlohy. Ne každý má v sobě nadání pro práci s těly druhých lidí. Já jsem spíše technik, od dětství miluji různé stavebnice a elektriku.
Jak to vidíš se svým seznámením do budoucna?
Do budoucna to vidím celkem pozitivně, jinak bych nezakládal stránku a skupinu. Hlavní problém u mne tkví v tom, že se nemůžu pořádně hnout z domova, občas mívám srdeční arytmie a to je právě ta špatná věc, která mne od úplně nevidomých odděluje. Takže tady u mne spočívá ten zakopaný pes, jak se lidově říká.
Zrak problém není, když jsi zrakově postižená od narození, zvykneš si, ledacos si uzpůsobíš, abys to zvládla. Ale srdeční arytmie v kombinaci s vysokým tlakem se moc zvládat nedá.
