Poštovní příběhy, které jste zažili

Pobočka Beroun, Švermova
 

Plní pošta služby, za které si platíte, a plní je včas? Vyhovují vám otvírací hodiny, nesprávná platební kartička v kapse, čekací doba a prostory, kde strávíte někdy i docela hodně času? A jakými jsme na druhou stranu klienty? I pošťácké povolání přináší mnoho kuriozit.

Jsou okamžiky v lidském životě spojené s vysokým náporem na náš nervový systém. A čas strávený na poště patří mezi ně. Dost často se musíme obrnit trpělivostí, zvlášť když nemůžeme utéct z práce a vyřídit si pochůzky v rozumných hodinách. Obvykle nás pak čekají fronty plné poměrně nervózních lidí. Ti lidé jsou různí, někteří do vás nervózně strkají, protože před sebou máte příliš místa, zanedbávají hygienu, jiní do toho „dusna“ nahlas telefonují o tom, jak se včera Bětka „vykalila“, a vám nezbývá než čekat, poslouchat a čuchat.

 

A pošťačky, ty pak občas musí čelit slovním útokům těch, co jim zkrátka nervy ruply. V okamžiku, kdy ze 6 přepážek jsou otevřeny jen 2, to logicky někdo odnést musí.

Fronty

Petr (40 let, pošta Beroun): "Na jednu z poboček v Berouně se vejde 5 lidí. A jelikož otvírací hodiny nejsou dostatečně dlouhé, jsou na poště často fronty, které vedou až ven. Pokud mrzne, je čekání na poště utrpením. Nemáte-li datovou schránku, úřední doporučenou poštu si prostě vyzvednout musíte, kolik to zabere člověku času, nikoho na úřadech nezajímá."

 

Platba kartou

Na poště koupíte životní pojištění, stavební spoření, los "Šťastný pavouček", ale platební kartou, pokud tedy nemáte partnerský účet u ČSOB, balík většinou nezaplatíte. Pošta sice službu loni na nátlak Evropské unie zahájila, ale stále lze kartami od ostatních finančních institucí zaplatit pouze asi na 403 pobočkách v celé republice.

 

Helena (40 let, pošta Braník): "Pokud mám na poště balík, ale peníze jen na účtě, čeká mě cesta k bankomatu 5 stanic autobusem a pak zpět, abych mohla zaplati SIPO."

 

Otevírací doba

Tomáš (26 let, asistent, Černošice): "Když mi přijde doporučený dopis na poštu, jsem zoufalý. Jezdím do práce poměrně brzo, ráno je proto pro mě pošta nepoužitelná. Do šesti večer u nás mají třikrát týdně a v sobotu mám většinou zápasy. Opravdu nevím, kdy si mám vyzvednout svou zásilku. Určitě bych uvítal otevřenou poštu třeba v 7 ráno nebo naopak večer."

 

Balík až do ruky?

Pošta má jednak službu balík do ruky a pak balík na poštu. Za první službu si připlatíte o dost víc, a proto by měla fungovat. Karolína (33 let, Braník) je píáristka na volné noze, která pracuje z domova: "Když jsem chodila normálně do práce, nikdy jsem si nevšimla, že by pošta u nás nefungovala. Prostě jsem po příchodu domů našla v kastlíku zprávu o uložení zásilky a šla na poštu. Stejně jsem celý den nebyla doma, a tak jsem neměla kontrolu. Pak jsem nastoupila na mateřskou, byla celé dny doma a uvědomila si, že se mi ve schránce objevují oznámení, aniž by na mne pošťačka zvonila. Stěžovala jsem si. Zřejmě jsem nebyla jediná, protože pošťačka v naší ulici brzy poštu roznášet přestala a nastoupil mladý pošťák, který vždycky zazvonil a zásilky předával rovnou do ruky.

Chvilku byl klid. Pak se zřejmě vyměnil člověk rozvážející balíčky a problém se opakoval. Vždy se jen v kastlíku objeví oznámení, ale nikdo nezazvoní, a to přes to, že jsem celý den doma. I ptala jsem se našeho pošťáka, co se děje. Byl dost naštvaný, prý za balíčkáře musí vždy oznámení roznést druhý den sám a to několikrát viděl pošťáka s dodávkou, jak spí na parkovišti nebo už ve dvě parkuje před místní restaurací. Rozhodla jsem se to nahlásit na poště. Vedoucí pošty v Jiskrově ulici se odmítla mojí stížností zabývat a jen mi dala telefonní číslo na centrálu balíčků. Tam sice moji stížnost vyslechli, ale to je asi tak vše, co s ní udělali, protože se nic nezměnilo. Přitom se jedná minimálně o podvodné jednání, protože si u balíčků platím službu balík do ruky. Připlácím si tedy za to, abych nemusela na poštu. A doručovatel balíků se ani nepokusí mne kontaktovat."

 

Vydýchaný vzduch a ztracené balíky

Zuzana, (27 let, pošta Ládví, studentka): "Zdejší pošta je velmi špatná. Ať přijdete, kdy chcete, je tady neuvěřitelné množství lidí, fronty a hlavně vedro. Za prvé mě to obtěžuje jako "klienta", za druhé je mi vcelku líto zaměstnanců, protože v tom se vážně nedá být. Nedovedu si představit, že bych tady měla pracovat. Sice vás při běžných úkonech odbaví docela rychle, přesto už po 10 minutách je vám na omdlení. Nedej bože, když sem přijdete na Vánoce, to je vážně průšvih. Přijde balíček, strávíte ve frontě třeba půl hodiny, protože výdej balíků celkově nemají moc dobrý. Tam se čeká prostě vždycky.

 

Řeknu vám skvělý vtip o České poště, ale je možné, že vám nedojde.

Druhá věc, kvalita poštovních doručovatelů je otřesná. Jednou jsem si objednala balík k babičce a dědovi, kteří bydlí v sousedství. Vyhlíželi ho tenkrát z okna a viděli, jak pošťák přijel, tudíž čekali, kdy zazvoní. No a co myslíte? Nezazvonil. Jen se objevil papírek ve schránce. Navzdory tomu, co zde bylo řečeno, se ukázalo, že výsledek je při použití metodiky online hraní Friv5Online Games Studio významnější.

O tom, kolikrát mi na poště ztratili balíček, ani nechci mluvit. Mám známou výtvarnicí a občas od ní objednávám nějaký obraz, dohromady 3krát mi něco posílala, pokaždé ztraceno. Naposledy dokonce i rozbito.“

 

Na poštu pro léky?

Jsou to právě pošťáci, kteří se víceméně setkají s každým z nás. Zažijí s námi spousty veselých i krušných chvilek. Zde je příběh z druhé strany okénka, od Petry, poštovní úřednice ze Středočeského kraje: "Den začal jako obvykle, roztřídila jsem poštu a připravovala vše potřebné před otevřením pošty. Dopoledne k mé přepážce s hromadným podáním přišla stará paní, která se mi hned zdála trochu dezorientovaná. Začala z tašky pomalu vytahovat nejrůznější věci, mezi nimi i lékařské předpisy. Strčila mi je do okénka, ale stále nic neříkala.

ilustrační obrázek

Bylo mi jí líto a snažila jsem se na ni mluvit příjemným hlasem. Povídám jí, že je na poště a že mi dává špatné papíry a předpisy jsem jí vracela. Ona se na mě podívala a šoupla je zpět do okénka. S roztřeseným hlasem se zeptala - Vy mi je neokopírujete? Kolega na vedlejší přepážce se zhroutil smíchy a já jsem také měla co dělat, abych zachovala vážnou tvář. Staré paní jsem recepty okopírovala. Když odešla, všichni jsme měli v očích slzy a já pak dlouho poslouchala, že jsem měla jít do skladu pro léky a vydat je místo zásilek.

Tak nevím, jestli je to k smíchu nebo k zamyšlení, protože nikdy nevíme, jací budeme my, až budeme staří."

Podělte se s námi také o své zážitky, ať už jste zákazník nebo pošťák na info@ctidoma.cz nebo napište přímo na e-mail autorky.

Jinak přejeme České poště, aby se jednou stala moderní, dynamickou a spolehlivou organizací, jak o ní sní většina z nás.