Češi jsou národem houbařů, není v naší zemi rodiny, která by alespoň jednou za rok nevyrazila do lesa hledat hnědé klobouky ukryté v listí a jehličí. Jenomže sběr hub může být nebezpečný, pokud houbaři nesbírají důsledně jen ty houby, které dobře znají. Na svou neznalost doplatil v červnu například pár z Třebestovic na Nymbursku, manželé snědli hřib satan. Žena s otravou nakonec skončila na jednotce intenzivní péče.
Hřib satan však není zdaleka jedinou jedovatou houbou, kterou mohou houbaři v českých lesích potkat. Letos se například ve středočeských lesích vyskytuje hojně muchomůrka zelená, kterou si lidé nejčastěji zamění za holubinky se zelenou barvou klobouku, muchomůrku růžovku (lidově zvanou masák), čirůvku zelánku, ale někdy dokonce i za bedlu nebo žampion. Následky otravy jsou vážné, nevratné a často smrtelné.
Teprve po osmi hodinách od požití začíná otrávený člověk pociťovat nevysvětlitelnou únavu, nevolnost a bolest hlavy. Jeho játra už jsou v ten okamžik z velké části poškozena. Následuje zvracení, průjem, dehydratace a oběhové selhání. Pokud to dotyčný přežije, dostaví se na krátký čas klamavá úleva. Ve druhé fázi ale přestanou fungovat játra a ledviny úplně a člověk umírá.
První pomoc při otravě? Vyvolejte zvracení!
Při jakékoliv nevolnosti po požití hub se proto doporučuje ihned vyvolat zvracení, podat živočišné uhlí a slanou vodu a dotyčného co nejrychleji dostat k lékaři. Ze zbytků stravy je pak možné zjistit původce otravy a rychleji pacientovi pomoci.
Jak poznáte muchomůrku zelenou?
Muchomůrka zelená roste až do října pod duby, buky, habry, ojediněle i pod jehličnany, například borovicemi. "Má klobouk v různých barevných variantách od zelené až po bílou, hladký bílý prstýnek a dole na nožce bílou pochvu, takzvaný kalich smrti," popisuje mykolog Daniel Kvasnička.
Stejně nebezpečná je i méně známá muchomůrka jarní, která, i když mate svým jménem, roste až do podzimu, a to také v listnatých lesích. V jehličnatých porostech se daří muchomůrce jízlivé, jejíž toxické účinky jsou obdobné. Tyto bílé muchomůrky jsou nejčastěji zaměňovány za žampióny.
"Nejjednodušší radou mykologů proti záměně je, aby pochybující houbaři raději vždy vyrýpli ze země celou houbu tak, aby se přesvědčili, zda se na konci její nohy objeví tzv. kalich smrti. V žádném případě neodřezávat pouze nohu nad zemí!" vysvětluje Kvasnička.
On, ale i všichni jeho kolegové varují houbaře, aby při sebemenší pochybnosti raději houby nejedli nebo kontaktovali mykologické poradny v nejbližším okolí. Mykologové přijímají též osobní návštěvy nebo radí telefonicky či e-mailem na základě zaslaných fotografií (na těchto fotografiích musí být zachycena celá houba, klobouk, druhá strana klobouku, kde jsou lupeny, rourky atd., fotografie řezu houbou, v průvodním textu by mělo být zachyceno prostředí, kde rostly, jejich vůně, případně jiné znaky související s houbou). Přehled mykologů naleznete na www.myko.cz.
Pro redakci ČtiDoma napsala Hana Bolcková.
