Sbohem, paní Věro Čáslavská, nikdy nezapomeneme! Ať je Vám tam nahoře dobře

 

Její životní osud byl jako na houpačce. Věra Čáslavská byla chvíli nahoře, jindy zase dole. Vždycky však dokázala zatnout zuby a všechny nástrahy překonat. Poslední boj s rakovinou slinivky však bohužel nevyhrála. Majitelka sedmi zlatých gymnastických medailí z olympijských her zemřela ve věku 74 let. 

Zdravotní stav čtyřnásobné mistryně světa se v létě rapidně zhoršil. Ve své době nejlepší gymnastka planety přestala komunikovat s médii, neodcestovala ani na olympijské hry do brazilského Ria. Včera dorazila do IKEMu na plánovanou prohlídku a v nemocnici už bohužel zůstala. Krátce před desátou hodinou večer odešla do sportovního nebe. Smutnou zprávu dnes potvrdila její dcera Radka.

V mnoha srdcích však zůstane navždy. Stejně jako jiní sportovci to byla i Věra Čáslavská, která vlévala optimismus do žil lidí země, která trpěla pod vládou komunistického režimu. Po srpnových událostech roku 1968 podepsala manifest 2000 slov a upadla v nemilost.

Tím spíš, když před odletem na olympiádu do Mexika v inkriminovaném roce prohlásila: "Obětovala bych všechny své dosavadní medaile za letošní vítězství. Protože nebojuji za sebe, ale za nás všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství." Pro národ se stala hrdinkou, pro režim nenáviděnou osobou číslo jedna. 

Odvaha a pomsta režimu

Čtyři roky předtím na hrách v Tokiu už získala tři zlaté olympijské medaile. Z Mexika přivezla další čtyři, navíc se v katedrále v Mexiko City provdala za Josefa Odložila. Obřadu přihlíželo přes sto tisíc lidí. Byly to však pro ni na dlouhou dobu poslední šťastné chvíle. Odplata za odvahu, kterou projevila před odletem na druhý konec planety, na sebe nenechala dlouho čekat. 

Komunisté na ni tlačili všmi možnými způsoby a chtěli, aby svůj podpis pod 2000 slovy odvolala. Musela absolvovat řadu výslechů, vyhrožování, měla zákaz cestovat a nesměla dokončit životopisný film v japonsko-americké koprodukci. Dokonce se ocitla mimo sportovní dění, žádný sportovní oddíl v zemi ji nesměl mít za členku. Až po dlouhých deseti letech mohla začít s tréninky na Spartě. 

Hvězda zase stoupá

Její hvězda se opět naplno rozzářila po roce 1989. Dostala nabídku na post pražské primátorky, měla možnost stát se velvyslankyní v Japonsku. Odmítla. Místo toho přijala místo poradkyně Václava Havla, později pak předsedkyně Českého olympijského výboru. Jenomže ranám osudu ještě nebyl zdaleka konec. 

"Byla pro nás vzorem energie a pozitivního přístupu. Obyvatelé Černošic si vážili její přítomnosti a užívali si každý společný okamžik. Od včerejšího večera pro ni u kostela hořela svíčka a lidé tak s paní Věrou byli v jejích posledních chvílích. Upřímnou soustrast její rodině."
Filip Kořínek, starosta Černošic

Manželství s Josefem Odložilem nevyšlo a od roku 1996 o ní deset let prakticky nikdo nevěděl. Stáhla se, trpěla depresemi, polykala prášky na spaní. Nakonec skončila v Bohnicích, kde se zase dala dohromady a i tuhle etapu sama v sobě vybojovala. Z ničeho nic jí zase bylo všude plno, začala žít, chtěla být u všeho podstatného, vložila se například i do kauzy Martiny Sáblíkové a jejího zákazu startu na hrách v Riu. To byl však bohužel její poslední velký krok.

I když nás opustila, její odkaz bude žít navždy. V myslích a vzpomínkách těch, kteří ji znali, ale i stovkách tisíc nejen sportovních fanoušků po celém světě. Věra Čáslavská byla, je a zůstane legendou, která dokázala víc, než na co většina lidí někdy vůbec pomyslí. A nebyla by to ona, kdyby už teď nerozdávala radost i v místě, kde se s ní jednou zase všichni setkáme. Do té doby, paní Věro Čáslavská, nezapomeneme...