V čem se liší průmyslově vyráběné františky a ty vaše "handmade"? Rozdíl je v surovinách i ve zpracování. Průmyslově, tedy ve velkém, se františky vyrábí pomocí lisovacích strojů z odpadních surovin, které vznikají při výrobě dřevěného uhlí na grilování, a ze směsí pryskyřic, kterým se říká kalafuna. My františky vyrábíme ze speciálního dřevěného uhlí z lipového dřeva, které má tak čisté hoření, že svým kouřem nepřehluší vůni originální pryskyřice, která se dováží z Arabského poloostrova nebo severu Afriky.
Výroba františků vypadá jako úplná alchymie. Rozemleté dřevěné uhlí a pryskyřice se smíchají s pojivem na těsto o hustotě podobné, jako když se o Vánocích dělá cukroví „vosí hnízda“. Pak se z něj speciálně upravenými kleštěmi vymačkají jednotlivé homolky, které sušíme na sluníčku nebo na kamnech. Lze dělat i nestandardní velikosti a ty už musíme vymačkat pouze v ruce bez formy.
František je označení pro vonný kužel zapalovaný o Vánocích, například v Česku. Jedná se o pálené dřevěné uhlí – často se používá lípa. Dřevěné uhlí se namele a přidá se k němu kadidlo – pryskyřice z kadidlovníku pravého, které dodává hořícímu františku známou vůni.
Tradice pálení vonných františků pochází z česko-německého pohraničí, především z Krušnohoří, a je stará asi 300 let. Její kořeny ovšem sahají podstatně hlouběji až do archaických dob, kdy se vykuřovaly a očišťovaly příbytky na přelomu starého a nového roku.
Jméno františek získaly tyto kužílky nejspíše od zakladatele novodobého pojetí Vánoc, Františka z Assisi. Možná je však původ názvu jinde - v angličtině se kadidlo nazývá frankincense a pochází zřejmě ze staré francouzštiny "franc encens" (tedy čisté, ryzí kadidlo).
