Černý bez používali již naši předci a měli k němu skutečně velkou úctu, a to nejen pro jeho léčitelské schopnosti. Středověk dokonce považoval tuto rostlinu za kouzelnou. Celkem přirozeně tak kolem něj vznikla celá řada pověr.
Mluvilo se například o tom, že nošení bezinek chrání před zlými silami, těhotným ženám pak mělo líbání bezového keře zajistit šťastnou budoucnost pro nenarozené dítě. Jiné pověry zase hovořily tím stylem, že v keři bydlí čarodejnice a duchové, které ho chrání před zlem. Připisovaly se mu také věštecké schopnosti.
Šťáva z plodů černého bezu: Dobře vyzrálé bezinky opereme, následně rozvaříme a prolisujeme. Získanou šťávu přivedeme k varu a na její litr přidáme 300 g cukru a jednu lžičku kyseliny citronové. Směs následně plníme do lahví a sterilujeme při teplotě 80 °C asi 20 minut.
Černý bez je obecně rozložitý keř s podlouhlými, jehličitými trsy. Kvete zpravidla na přelomu května a června. Trsy drobných běložlutých kvítků se vyznačují velmi intenzivní vůní, plody mají pak krvavě červenou barvu šťávy. Černé kuličky plodů mohou být někdy velké až 6 mm a zrají od začátku do druhé poloviny měsíce srpna.
Keř pochází z Kavkazu, dnes se ovšem již pěstuje v mírných podnebných pásech všech světadílů, a to od Evropy přes přední Asii až do západní Sibiře. Také u nás je velmi známou rostlinou, přičemž roste prakticky všude - v lesích, na zahrádkách, ale i podél řek či potoků.
Pokud se rozhodneme bez sušit, pak sbíráme celá, plně rozkvetlá květenství, a to ulamováním nebo odstříháváním z větví. Sušíme je buď rozprostřené v tenké vrstvě, nebo květenství zavěsíme v dobře větrané místnosti.
Pro pozdější uskladnění je třeba odstranit případné zhnědlé květy a ponechat si pouze samotnou drogu, která si dokázala zachovat světle nažloutlou barvu. Skladujeme je v tmavé uzaviratelné nádobě v co největším suchu. Sušené květy se pak používají pro přípravu čaje.
Které části jsou léčivé a s čím pomáhají?
Tento keř se dá pro léčebné účely využít úplně celý, a to jak mladé jarní výhony, tak květy, kůra, listy a dokonce i kořen. Nejjednodušší je ale bezesporu sběr květů a plodů, případně také listů.
Listy a nezralé plody obsahují mírně jedovaté látky, a proto je nikdy neužíváme vnitřně. Květy a tepelně upravené zralé plody jsou naopak nejvíce vhodné právě k orálnímu využití. Můžeme z nich totiž vyrobit chutné sirupy nebo limonády, či z nich jen připravovat čaj. Květy se dají dokonce upravit jako polévka nebo také smažit jako lívance.
Bezový čaj: 2 polévkové lžíce sušených květů přelijeme 0,5 l vroucí vody a necháme alespoň 10 minut louhovat, přecedíme a podáváme buď neslazený nebo slazený, nicméně nejlépe medem.
Z plodů se dříve běžně tvořila povidla nebo protlaky, dají se také přidávat do džemů a ovocných dření nebo z nich lze vyrobit bezinkový likér nebo víno. Listy se tradičně používaly hlavně pro léčbu kloubních potíží jako obklady na postižené partie, podobně jako kořeny, z nichž se vyrábějí výtažky a odvary.
Celé květní talíře je třeba sbírat hned na počátku kvetení, když jsou ještě květy uzavřené. Květní drogu je ale také možno zakoupit v drogerii. Čaj z květů je prvotřídním lékem na všechny choroby z prochladnutí.
Vyvolává totiž pocení, ničí hnilobné bakterie a také dokáže vyčistit zahleněné průdušky. Má ale i močopudné účinky a mírně projímá, což dokáže pomoci během zácpy. Při vnějším použití je tato droga výbornou přísadou inhalačních směsí proti rýmě a zánětu průdušek, ale i proti bolestem hlavy, obličeje, zubů a uší. Osvědčila se též ve formě obkladů při křečových žilách.
Hlavní význam plodů bezu spočívá v tom, že pomáhají tišit bolesti nervového původu. Pomáhají při zánětech nervů - například trojklanného nebo sedacího. Také ale při výhřezu meziobratlové ploténky páteře. Při všech těchto bolestech se doporučuje na utlumení využívat šálek z bezových plodů, odvaru nebo sirupu, který se může ředit vodou.
