Beroun a okolí lákají filmaře. Ve městě se točila i část seriálu Modrý kód

 

Jsou místa, která se ve filmech objevují stále dokola. Filmaři si je oblíbili, protože jim vyhovují konkrétní záběry díky jejich neopakovatelné atmosféře. Jedním z oblíbených měst je Beroun a jeho okolí. O tom svědčí i poslední návštěva královského města televizním štábem seriálu Modrý kód. Známé snímky se ale točily třeba i na Příbramsku.

Kolem Berouna to v posledních městech žilo. Lidé se tak mohli na vlastní oči přesvědčit, jak vznikají scény pro oblíbený seriál z lékařského prostředí Modrý kód. "Pro natáčení si tentokrát filmaři vybrali náměstí Joachima Barranda, Biřickou ulici a také autobusové nádraží," informovala Petra Lišková z městského úřadu.

S ohledem na pravidla štábu nebylo možné pořídit fotografie s herci nebo přímo z natáčení scény. Proto si musíte počkat až na televizní obrazovku. Což má svoji logiku, asi nikdo nechce "pouštět" do světa nic dopředu.

Nemocnice na kraji města

Natáčecích lokací přímo v městě najdeme spousty v seriálech vytvořených už před několika roky. Beroun se už tehdy zalíbil tvůrcům seriálu Nemocnice na kraji města po 20 letech, tedy pokračování oblíbeného seriálu ze 70. let. V Berouně se natáčela i scéna z prvního dílu seriálu.

V epizodě Tajemství přijíždí Karel Sova s manželkou z Mnichova do Boru, kde plánují koupit místní nemocnici. Ve skutečnosti ale projíždějí Pražskou ulicí v Berouně. Ve stejném seriálu si zahrála i berounská nemocnice. V třináctém díle před budovou C přijde Blažej nabídnout Novosadovi svoje primářství na ortopedii.

Pustina, Copak je to za vojáka a další

Beroun se objevil i v seriálu Pustina, kde je polským pohraničním městečkem. Pustina je česká dramatická televizní minisérie režisérů Ivana Zachariáše a Alice Nellis z roku 2016. Děj se odvíjí v prostředí fiktivní obce na česko-polském pomezí, kde se odehrává spor mezi starostkou a těžební společností.

Na Berounsku se točil u diváků oblíbený komediální film Copak je to za vojáka. Film v hlavní roli s Jiřím Langmajerem se stal už klasikou a neustále se vrací na televizní obrazovky. Filmařsky atraktivních lokalit na Berounsku je zkrátka bezpočet. Připomeňme například lom Velká Amerika. Tady se natáčel kultovní snímek Limonádový Joe.

Ve filmu se objevila i Příbram

Ve Středočeském kraji je množství míst, která si vybrali filmaři. Například v létě letošního roku si vybral Příbram režisér David Ondříček pro natáčení dvoudílného televizního snímku Dukla 61. Film pojednává o důlním neštěstí ze 7. června 1961 v havířovském dole Dukla.

Zemřelo při něm 108 horníků. Udusili se oxidem uhelnatým po náhodně založeném požáru a nedostatečné reakci vedení závodu. Ve filmu si zahrál třeba Marek Taclík, Jiří Langmajer ztvárnil ředitele dolu. Tvůrci snímku se z Ostravy podívali mimo jiné lokace i do Příbrami. Místní kulturní dům se ve filmu změnil na hotel.

Památník Vojna u Příbrami je muzejní expozice věnovaná obětem komunismu. Nachází se asi 5 km jihovýchodně od Příbrami v prostorách bývalého pracovního tábora Vojna, na trojmezí obcí Lešetice a Lazsko a příbramské části Zavržice. Tábor byl pojmenovaný podle osady Vojna, která leží asi 0,8 km severozápadně v lesích na území Zavržic.

Lágr Vojna

V říjnu pak byla v pražském Kině Lucerna uvedena premiéra netradičního životopisného filmu o ruské básnířce Anně Barkovové se zpěvačkou Anetou Langerovou v hlavní roli. Snímek se jmenuje 8 hlav šílenství, jenž v osmi odlišně pojatých kapitolách představuje strhující příběh výjimečně nadané umělkyně, která v době stalinismu strávila v táborech sovětského gulagu 22 let. Pro film si režisérka Marta Nováková vybrala prostředí Památníku Vojna nedaleko Příbrami.

Památník je autenticky dochovaný vězeňský areál, původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce z let 1947–1949, situovaný mezi bývalými uranovými šachtami Vojna č. 1 a Vojna č. 2. Sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací a potom do roku 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického režimu.

Památník Vojna je pobočkou Hornického muzea Příbram. Expozice seznamují s perzekucí po únoru 1948, protikomunistickým odporem a přibližují dějiny uranového hornictví.