Připomínáme si výročí Vítězného února: Co přesně se před sedmdesáti lety stalo?

Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Každý rok končící osmičkou bude pro Čechy mimořádný. Vždy si totiž budeme připomínat kulaté výročí třech svízelných událostí (1938, 1948 a 1968) a jedné události proslulé (1918). Dnes si připomínáme sedmdesáté výročí komunistického puče, jenž je do historie naší země zapsán jako Vítězný únor.

Nejvýznamnější český prozaik druhé půle dvacátého století Milan Kundera píše v jedné ze svých francouzských knih o neobvyklém cyklu dvacetiletí, v němž se Československo zmítalo v průběhu celého dvacátého století. Na počátku je rok 1918 a vznik Československa. Následuje rok 1938 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Po deseti letech – zde, jak poznamenává Kundera, je jediná odchylka – Únorový puč, připojení Československa k sovětskému bloku, za nímž stála Komunistická strana Čech a Moravy. Konečně cyklus uzavírá rok 1968 a invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Přestože je tedy každý rok s osmičkou na konci pro Českou republiku mimořádný, rok letošní je specifický tím, že výročí jediné dodnes kladně vnímané osmičkové události je "kulatější než kulatý".

Dříve než přijde říjen a s ním dlouho očekávané stoleté výročí od vzniku Československa, je třeba vzpomenout na ostatní významné události, jež se přičinily o to, že historie dvacátého století naší země je tak pestrá a zároveň tak chmurná.

Kde se vzal radikalismus?

V prvních volbách konaných po druhé světové válce získali komunisté mírně přes 40 % hlasů v Čechách a přes 30 % hlasů na Slovensku. Hladkou cestu k převzetí moci zapříčinilo mnoho činitelů. Zaprvé fakt, že prezident Edvard Beneš byl po válce těžce nemocný, dlouhodobě trpěl Ménierovou nemocí, jež se projevuje častými záchvaty závratě provázenými nevolností; Beneš tak byl ve výkonu funkce nerozhodný a nebyl dostatečně rázný – mimo jiné i proto, že země se celkově pořád ještě zmítala v jakési pomnichovské depresi. S tím souvisel i radikalismus, jenž mezi mladými obyvateli Československa po válce klíčil.

V červenci 1946 se stal předseda Komunistické strany Československa (KSČ) Klement Gottwald předsedou vlády. Ze Sovětského svazu sledoval dění v Československu J. V. Stalin. S vývojem v zemi nebyl příliš spokojený. Podle zpráv, jež byly do Sovětského svazu posílány, měly reakční živly komunisty po volbách v roce 1948 z vlády vystrnadit. Za účelem podpory komunismu a ochrany Klementa Gottwalda byla do Prahy vyslána zvláštní brigáda KGB čítající přes 400 členů. Jedním z úkolů brigády byla mimo jiné schůzka s prezidentem Edvardem Benešem, jemuž mělo být nabídnuto, aby svůj post přenechal Klementu Gottwaldovi.

Země se celkově pořád ještě zmítala v jakési pomnichovské depresi. S tím souvisel i radikalismus, jenž mezi mladými obyvateli Československa po válce klíčil.

V únoru pak přišla vládní krize. Živě se diskutovalo o zákonu O trvalé úpravě vlastnictví zemědělské půdy. Krize kulminovala 17. února. KSČ apelovalo na pracující lid, aby byl ostražitý a připravený zasáhnout proti reakci. 20. února byla československá hranice v obležení sovětských vojáků. Téhož dne podalo 12 nekomunistických ministrů demisi. Důvodem byl krok ministra vnitra Václava Noska, jenž všechny nekomunistické policejní ředitele nahradil komunistickými. V úterý 24. února pak vypukla generální stávka, které se zúčastnilo přes dva miliony pracujících. O den později byl převrat dokonán. KSČ převzala moc. Jediným odporem proti puči byla demonstrace několika tisícovek vysokoškoláků, žurnalistů a novinářů. Ti byli násilně zastaveni příslušníky SNB v Nerudově ulici na Malé Straně.

Právě se vracím z Hradu

Proslov Klementa Gottwalda před stotisícovým davem shromážděným na Václavském náměstí je notoricky známý: "Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal…"