Průhonice vám připraví nevšední zážitek. Zámek a dendrologická zahrada vám utkví v paměti

Obec Průhonice se nachází v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji, a to konkrétně asi 15 km jihovýchodně od centra hlavního města, v jeho těsném sousedství
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Obec Průhonice se nachází v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji, a to konkrétně asi 15 km jihovýchodně od centra hlavního města, v jeho těsném sousedství. Žije tu asi 2 800 obyvatel na ploše necelých 6 km2. I přesto, že je obec malá, tak skýtá mnoho zajímavých míst a také atraktivní historii.

Vůbec první písemné zmínky o obci se vyskytují z roku 1187 v souvislosti s vysvěcením románského kostela Narození Panny Marie, což je historicky vůbec nejvýznamnější stavba v obci. Nejspíše začátkem 13. století byla u západní strany kostela vystavěná tvrz, poprvé listinně doložena v roce 1289, která byla v 16. století přestavěna na zámek.

V roce 1270 byli jako purkrabí Pražského hradu jmenováni Zdislav a Oldřich z Průhonic. Z té doby také existují nejstarší písemné záznamy o vlastnících obce Průhonice, a to o Zdislavu z Průhonic, Bohuslavu z Průhonic a Zdislavovi z Počernic a Průhonic.

Dalšími majiteli byli páni z Říčan, kteří dali vystavět na ostrohu s potokem nový opevněný hrad a rozšířili původní románskou kapli. Za jejich panování nad tímto územím, které trvalo až do 90. let 14. století, došlo v obci z vůbec největšímu rozkvětu. Z této doby také pocházejí gotické nástěnné fresky v místní kapli.

Jedním z dalších majitelů Průhonic byl rod rytířů Zápských ze Záp, jenž v 16. století své místní sídlo přebudoval na zámek italského stylu, který tu stojí dodnes. Skládá se ze čtyř obvodových křídel postavených obvodovým gotickým zdivem obklopujícím uzavřené nádvoří.

Devastace během třicetileté války

Největší masakr zažili v Průhonicích během třicetileté války, jelikož byly totálně zdevastovány. S jejich obnovou začal rada rytíř Antonius Binago společně se svým synem. Během této rekonstrukce se zámku dostalo nové podoby. Kamenné zdivo totiž bylo překryto omítkou, zjednodušena okna a také pozměněn tvar kostelní věže. Ke konci 18. století začaly Průhonice jako panské sídlo upadat. Zámecký areál tenkrát sloužil spíše hospodářským účelům.

Novou část dějin Průhonic začala Marie Antonie Gabriela, a to díky svému sňatku s Arnoštem Emanuelem hrabětem Silva-Taroucou roku 1855. Za jeho vlády byl zámek mezi lety 1889-1894 přestavěn do stylu české novorenesance.

V tomto období se také začal budovat místní park, který měl být obrazem zušlechtělé české krajiny. Za tímto účelem skupoval přilehlé pozemky a dosáhl tak celkové rozlohy 240 hektarů. Hrabě Silva-Tarouca zemřel 18. 8. 1936, načež mu byla 27. 6. 1937 odhalena na skále pod Alpinem pamětní deska. Dnes je park součástí prestižního seznamu UNESCO.

V obci se nachází základní škola, fotbalové, skateboardové a dětské hřiště, zdravotní středisko, lékárna, pošta, banky, restaurace, kostel, ale také kongresová a ubytovací zařízení.

Krásná zámek, ale nejen to

Dnešní podoba zámku je výsledkem několika přestaveb původně gotického hrádku, který byl vystavěn v sousedství románského panského sídla a dochoval se z něj dodnes jen románský kostelík Narození Panny Marie, který je tu nejstarší dochovanou památkou. Základ samotného zámku tvoří renesanční úpravy z dob majitelů Zápských ze Záp. Dnes tu sdílí také Botanický ústav Akademie věd ČR.

V blízkosti zámku je také 250 hektarů velký park, který je dostupný pomocí 23 kilometrů pro pěší. Je alokován v členitém území potoku Botič v místech přítoku potoků Dobřejovického a Zdiměřického. Mimo umělecko-historický význam je park také cenným dendrologickým místem, jelikož obsahuje 1 600 druhů cizokrajných dřevin. Výjimečnou je pak sbírka rododendronů, kterých je v parku přes 8 000 kusů ve formě více než 100 druhů.

Atraktivní je také Dendrologická zahrada, která pod správou Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví na ploše 73 hektarů soustředí více než 5 000 taxonů dřevin a trvalek. Řadí se tak mezi největší sbírky okrasných rostlin na našem území. Zahrada je členěna použitím jednotlivých skupin do sadovnických úprav a je veřejně přístupná.