Jak asi vypadal večírek vyšší společnosti za první republiky? Tančící páry za zvuků pianina ve vkusných oděvech pod křišťálovým lustrem si šeptají svoje zamilované verše do ucha. Přichází Oldřich Nový, který je symbolem elegance, aby se střetl pohledem s láskou svého života. Hledí na sebe tváří v tvář a omámen vůní ženského parfému se klidným medovým hlasem zeptá: “Nemáte kokain?”
Drogy za první republiky
S lehkým nadhledem popsaná situace je dosti nepravděpodobná, ale tak nějak kombinuje dva světy oné doby. Film jako pohádka šarmantních způsobů a drogy jako běžná realita tehdejší zábavy vyšší společenské vrstvy. Mezi drogami se obrovské popularitě v meziválečném období těšil hlavně kokain, ale do konce první světové války byl u nás drogou zcela neznámou. Jen ve výjimečných případech využívali znalosti jeho účinků a tento dříve tišitel bolesti použili pro zábavu.
Mnohem rozšířenější bylo před kokainem kouření opia nebo zneužívání morfia. Stejně bylo velmi populární čichání těkavých látek jako éter. Všechny v meziválečném období odsunul bílý prášek zvaný kokain.
Hugo Haas má melancholii
Když se vrátíme v představách na prvorepublikový večírek slavných hvězd stříbrného plátna oné doby, asi bychom byli překvapeni, jak divoké takové setkání mohlo být. Z dobových policejních materiálů je možné sestavit i jmenný rejstřík hvězd, které tomuto svůdnému prášku propadly. Krom Lídy Baarové, Adiny Mandlové a Saši Rašilova mnoho pamětníků zmiňuje hlavně Hugo Haase.
Jeho závislost byla tak veliká, že propadal beznaději ve chvíli, kdy nemohl potřebnou drogu užívat. “Nejčastěji jsme jezdili na Slapy, Hugo říkával, že sněží,” zmiňuje Adina Mandlová ve svých pamětech. Nebylo nic neobvyklého, když Hugo Haas naplnil automobil děvčaty a posílen kokainem se vydali na divokou jízdu. Distingované chování svých filmových rolí si tak hvězdy kompenzovaly uvolněním v civilním životě. Sláva a peníze jsou vždy kvalitním podhoubím pro hýřivost, nehledě na historické období.
Nejste v tom sami
Kokain byl v tomto období k sehnání v kabaretech a nočních podnicích. Netrvalo dlouho a sněžit začalo i mezi dělníky, studenty, lékaři a dalšími, pro které byla tato droga původně zcela nedostupná. Údajně se počet uživatelů v meziválečném období počítá na deset tisíc Pražanů. Stejně jako dnes se i v tomto období s kokainem kšeftovalo. Vynalézavost dealerů se za sto let prodeje kokainu ani moc nerozvinula. Hugo Haas si jistě při nejednom ze svých kokainových výletů šňupnul seškrábanou omítku.
