Termín Fake news je čím dál častěji zakořeněn v našem běžném komunikačním slovníku. Internet je úrodnou půdou pro zavádějící a lživé informace, které mají manipulovat s nevinným čtenářem, jehož schopnost nadhledu a ověřování si faktů jsou na velmi nízké úrovni. Zda je na vině inteligence nebo lenost, o tom lze jen spekulovat. Nad slunce jasné je, že informační média se stále častěji mění na nástroj stvořený k nahlodávání a nestabilitě, kterou prožíváme i v naší republice.
Strachem vpřed!
Politická propaganda prožívá evoluci ve způsobu, jak na své ovečky útočí. Už nestačí laciné heslo na velkém billboardu. Když politik slibuje bezpečnost, musí nejdříve vyvolat nebezpečí a strach. Skoro až kouzlem se v České republice z otázky migrace stalo téma číslo jedna, aniž by se zde pohyboval jediný utečenec. Nebo snad věříte zprávám o tom, že bezprizorně pobíhají někde po českých lesích mezi vydatnou úrodou hřibů?
Tým Tomia Okamamury v tomto ohledu zkouší, kam až je možné pokoušet důvěřivost svých voličů. Ona manipulace však nemusí být vždy tak konkrétní. O hodně účinnější zbraní je vyvolání negativní diskuze. Výskyt internetových trollů je samozřejmě z jedné strany jistě paranoidním strašákem, ale na druhou stranu se najde dostatek reálných hackerů, programátorů a ochotných sympatizantů, kteří dokážou z malého kamene hozeného do vody vytvořit takovou informační tsunami, že výsledkem je rozdělená společnost plná vnitřních konfliktů.
Dva se hádají a třetí se směje
Diskuze pod články v internetových médiích nebo na sociálních sítích ukazují, jak zásadně proti sobě stojí dvě strany barikády. Jedni nenávidějí Miloše Zemana, a tak se proti jejich kritice postaví armáda sympatizantů, kteří hájí vulgarismy pana prezidenta. Ti, co tomu nerozumí, jsou jenom loutky politiků ze západu, kteří pracují na zlověstném plánu zničení celé Evropy. Alespoň tak se s nadsázkou jeví v některých médiích a v názorech našich občanů Angela Merkelová, Emmanuel Macron a celá politika Bruselu. Nalezneme také informační zdroje, které hovoří, že jde o cílenou propagandu z Ruska. Je přece levnější rozvrátit národ zevnitř než napochodovat na území státu s armádou.
Liberálně smýšlející občané však často situaci vyostřují do druhého extrému. Ten, kdo na chvilku zapochybuje o nutnosti přijmout migranta, je pro některé hlupákem bez srdce a rozumu. Do jaké míry je propast mezi dvěma extrémy naší společnosti prohloubena vnější silou, ať už z Ruska, Maďarska, Bruselu nebo Washightonu, je samozřejmě velmi těžkou otázkou.
Aktuální roztříštěnost naší země je ve své křehkosti dokonale připravená pro potenciální útočníky, ať už z východu, nebo západu. Vzbudit výživnou diskuzi plnou nenávisti dnes není vůbec těžký úkol a válka dezinformací v tom jistě zahraje svoji významnou roli. Jediným lékem je zdravý nadhled, touha se vzdělávat a umět přiznat vlastní chybu. Spirála konfliktů v rozdělené zemi nemá mnoho jiných východisek.
