V hlavním městě byl boom squattingu hlavně na počátku devadesátých let. Opuštěné a zanedbané nemovitosti se hned na několika místech staly cílem lidí, kterým nebylo proti srsti vtisknout domu nový život. V České republice je squatting trestným činem a pro širší veřejnost velmi nepopulární zásah do osobní svobody vlastnického práva.
Princip squattingu však nespočívá v získání střechy nad hlavou zcela zadarmo, ale hlavní motivací zůstává upozornit, že bez povšimnutí chátrají stavby, které by měly žít a nikoli čekat, až definitivně spadnou k zemi.
Kdo je squater?
V Praze se tak mnohokrát z iniciativy aktivistů změnil kontext ruiny na společenský prostor, kde v uzavřené komunitě často vznikala undergroundová kultura. Squatting už ve své filosofii přistupuje k obydlení cizího prázdného objetu se závazkem, že je nutné se postarat o jeho zlepšení. Ať jde o běžný úklid, zavedení elektřiny a řemeslných oprav.
Základní aspekty aktivistické činnosti si činí nárok vytvořit z ruiny obyvatelné místo. Specifická komunita lidské společnosti hlavně v devadesátých letech přijímala velmi zvláštní individuality a ne vždy se jednalo o lidi s bohulibou myšlenkou.
Ta se postupně krystalizovala do podoby alternativních živlů naší společnosti, kteří tvořili jádro subkultur punku, hip hopu nebo anarchismu. Asi nejznámější squater byl rapper a vydavatel Vladimír 518, ale osobností, kteří s tímto životem na hraně zákona mají zkušenosti, je hned několik.
Legendární squaty
Mezi úplně nejznámější squaty patřila vila Milada, která byla nucena svoji činnost ukončit v roce 2009. Veřejnosti se proslavila několik skandály, kdy se psi obyvatelů squatu dostali do blízké zoo a usmrtili několik ovcí. Kulturně-sociální centrum však pořádalo velké množství koncertů, výstav a workshopů. Stejně tak se nelegálně napojili na elektřinu přilehlých kolejí 17. listopadu.
V roce 2015 byl vysídlen další legendární squat usedlosti Cibulka. Místo s historií, které má dokonce velkou kulturní hodnotu, dlouhodobě chátrá a stav areálu je dodnes nezměněn.
Dnes byste to už nepoznali, ale do roku 2000 byla pražská Ladronka jedním z nejživějších undergroundových squatů v Praze. Proměna zdevastované budovy, která však provozovala výhradně živou kulturu, je opravdu k nepoznání a v roce 2006 se po rekonstrukci ucházela o cenu stavba roku. Díky undergroundové aktivitě na Ladronce proběhlo několik koncertů, autorských čtení a vydával se zde anarchistický časopis Autonomie.
Z legendárních, ale dnes už zapomenutých squatů je nutné připomenout dům na Albertově nebo bývalou dělnickou kolonii Buďanky a vesnicky vyhlížející čtvrť Střešovičky.
Poslední výkřiky
Velmi jepičí měl život squatu Šatovka v Šáreckém údolí. Vyklizen byl do několik dnů, ale dům je i nadále ve špatném stavu. Pravděpodobně nejznámější a médii nejpropíranějším squatem je ten na Žižkově. Autonomní sociální centrum Klinika je stále v provozu, přestože soud rozhodl o jejím vyklizení.
Ze všech uvedených příkladů je Klinika pravděpodobně nejvíce otevřené společenské centrum. Provoz nebyl postaven jen na hudební produkci a výstavách, ale hlavně na přednáškách, workshopech a vzdělávání mladých i seniorů, včetně tvorby komunitních zahrádek.
Princip nedotknutelnosti vlastního majetku je svaté právo demokracie, ale co s domem, který jen chátrá a neslouží vůbec ničemu? Místo, aby město ožívalo, tak nadále uhnívá v opuštěných a zdevastovaných prostorech.