Pokémoni
Pikachu, Charmander, Chadizard. Příšerky z japonské provenience, jež nedávaly spát zapáleným sběratelům. A těmi byli v době Pokémonů prakticky všichni. Základem byl animovaný seriál. Pokémoni byli chytáni do takzvaných pokeballů a jejich sběratelské samolepky se prodávaly po kilech. Protagonistou seriálu byl Asch, jehož nejcennějším Pokémonem byl žlutý Pikachu. Toho jste si mohli pořídit třeba jakožto žlutého plyšáka, jenž dokola opakoval trochu otravné, avšak nezapomenutelné "Pika, pika...".
Není tomu tak dlouho, co se Pokémoni dočkali znovuzrození. To díky programátorům nebývale úspěšné hry, v rámci které si miliony lidí po celém světě chytaly Pokémony na své smartphony. Podobně jako Pokémoni samotní však už tato vlna zájmu o digitální postavičky opadla. Není však vyloučené, že se k nám postavy z pokeballů za nějakou dobu zase vyloupnou.
Digimoni
Digimoni byli takovým apendixem Pokémonů. Jejich tvůrci se pokusili vytěžit ještě něco v té době již z upadající slávy Pokémonů. Digimonům se sice nezadařilo tak jako jejich předchůdcům, přesto jejich samolepky jednu dobu sháněli mnozí.
Beyblade
Těžko se dnes vysvětluje těm, kteří se s Beybladem nesetkali, v čem spočívalo kouzlo této hračky. A vlastně i co to Beyblade byl, jak fungoval. Každopádně si v době své největší slávy získal popularitu takřka všude po světě. A stejně jako v případě Pokémonů byl i na začátku Beybladeů animovaný seriál. Jejich přidaná hodnota byla v tom, že si s nimi děti výborně vyhrály. Beyblada jste si totiž mohli koupit, toho originálního asi za tři sta korun, levnější imitace pak stály zhruba padesátikorunu. A se zakoupenými Beybladey se odehrávaly nemilosrdné souboje.
Princip byl jednoduchý – který Beyblade se vydržel točit nejdéle, ten vyhrál. Rotující Beybladi do sebe mohli narážet, skutečně zapálení fanoušci, kteří neměli hluboko do kapsy, si dokonce mohli pořídit speciální arénu, ve které pak probíhaly obzvlášť přitažlivé souboje.
Smraďoch
Tentokrát to nebyl animovaný seriál, který se zasloužil o to, aby se ze smraďochů stalo to, co chtěli všichni. Svou roli sehrála mohutná reklamní kampaň. Možná si ještě pamatujete na popěvek "Fuj smraďoch, fuj smraďoch, smrdí až za roh!" Smraďoši představovali skutečně pozoruhodnou zábavu. Jejich největší a jedinou předností bylo totiž to, že... ano, smrděli. Stáli kolem dvou set korun a vybrat jste si mohli třeba smraďocha, jehož odér připomínal brokolici, nebo jiného, jenž byl cítit jako zvratky.
Fazole
I kolem fazolí se kdysi rozpoutala takřka hysterie. Fazole Mighty Beanz, jak se produkt jmenoval, se prodávaly v baleních po třech, které vyšlo asi na sto korun. Fazole se především převalovaly po stole, čímž se podobaly třeba jinému nedávnému úspěšnému produktu – spinneru. K fazolím jste si samozřejmě mohli přikoupit i speciální dráhu, jíž fazole projela či spíš proklopýtala.
