Ministerstvo kultury jako ocas podnikatelských zájmů. Obchodní dům Kotva je jen jeden z příkladů

Kotva byla chloubou socialistického blahobytu
Zobrazit fotogalerii (6)
 

V posledních měsících je kolem pražské architektury opravdu rušno. Konkrétně jde o budovy, které byly postaveny po druhé světové válce. Naposledy vzbudilo negativní emoce rozhodnutí ministra kultury Antonína Staňka, který se rozhodl odvolat památkovou ochranu nad obchodním domem Kotva. Pikantní na kauze je, že on sám ji za památku na podzim roku 2018 prohlásil.

Každý metr čtvereční plochy má v Praze cenu zlata. Hlavně pokud jde o budovy ve čtvrtích blízkých samotnému centru. Hladový developer je tak v dnešní době schopen poslat všemi prostředky k zemi i stavby, které nakonec skončí v učebnicích architektury.

Aktuální situace kolem obchodního domu Kotva je jen další příklad toho, jak nejednoznačně se odborné úřady staví k tzv. brutalistní architektuře. Ta sice na první pohled oko kolemjdoucího dráždí svou velmi atypickou formou, ale ve výsledku se jedná o perly světové architektury. Proč si nevážíme unikátních domů, které nedokážeme ani ocenit a už vůbec ne chránit?

Vrtěti ministrem

Ministr kultury Antonín Staněk v posledních dnech ukazuje, jak jednoduše se z jeho ústavní pozice může žonglovat se statutem kulturní památky. Když ji před několika měsíci na podzim roku 2018 sám obchodnímu Kotva přidělil, byla to pro všechny odborníky na architekturu obrovská úleva.

Unikátní stavba manželského páru Machoninových, která svým šestihranným půdorysem připomíná včelí plásty, však nemá vyhráno. Antonín Staněk totiž odvolal, co sám posvětil. Údajně proto, že se nechce dostat do zbytečných právních sporů s novým majitelem. 

Ministerstvo podalo vysvětlení v tomto znění: „V průběhu prvoinstančního řízení se změnil vlastník – předešlý vlastník opomněl svoji zákonnou povinnost informovat ministerstvo o změně vlastnictví. Nový vlastník si zvolil stejného zástupce v řízení jako předešlý, ale ani tento zástupce nesdělil, že již zastupuje jiného vlastníka.“

Věra a Vladimír Machoninovi jsou čeští architekti, kteří tvořili převážně ve stylu brutalismu. Jejich staveb nenajdeme mnoho, ale každá z nich je nepřehlédnutelná. Konkrétně jde o Dům kultury v Jihlavě, areál hotelu Thermál, budovu DBK, budovu velvyslanectví ČSSR v Berlíně a ubytovnu Teplotechna v Ječné ulici. 

Novým vlastníkem obchodního domu Kotva je Pražská správa nemovitostí miliardáře Václava Skaly. Ten podal rozklad proti rozhodnutí, aby se Kotva stala památkou, protože byl jako nový majitel opomenut.

Skala totiž chystá nezbytnou rekonstrukci obchodního domu Kotva a označení objektu za kulturní památku by mu v celém procesu značně zavázalo ruce. 

Sám svůj ústupek popsal jako formalitu, která stavbu neohrožuje. Navenek však celé jeho jednání působí podezřele vlídně vůči novému majiteli. Je tedy otázka, kam celý znovuobnovený proces povede.

Staněk se každopádně stal spíše realizátorem přání vlivného podnikatele. Zda jde jen o diplomatický krok, který nakonec stejně povede k prohlášení obchodního domu Kotva za kulturní památku, je teď ve hvězdách. 

Dnes je tedy zahájeno nové přezkumné řízení, které by doufejme mělo dosáhnout stejného výsledku. Pravděpodobně se tak může stát, že za několik dalších měsíců ministr Staněk prohlásí obchodní dům Kotva znovu chráněnou kulturní památkou. O tento status již od roku 2007 žádal renomovaný historik architektury Rostislav Švácha.

Mizející stavby

Zvláštní veletoče ministra tak snad budou mít pozitivní východisko a nebudeme svědky dalšího pádu skvělé architektury. O tom, jak si neumíme vážit unikátních staveb, vypovídá i reakce vnoučat architektů Machoninových.

Ti velmi přesně popsali vztah k poválečné architektuře na našem území. Jen s úzkostí a bezmocí lze sledovat, jak výjimečné příklady poválečné architektury v České republice mizí ve prospěch podnikatelských záměrů – namátkou Hotel Praha, OD Ještěd, Transgas, hotel Thermal a teď OD Kotva.

Uvedený výčet staveb je smutným výsledkem ignorace a neschopnosti vydat se někdy složitější a nákladnější cestou opravy a zachování krásné architektury.

Místo toho jsme často svědky ústupků developerům, kteří na místě v prachu zmizelých budov staví obyčejné kancelářské budovy. Památková ochrana slouží právě proto, aby vlivům a tlakům mocných a bohatých stavba odolala.

Vzkaz mladé generaci

Až se za několik let budou objevovat brutalistní stavby pouze na archivních fotografiích, bude mladá generace nechápavě kroutit hlavou. Začínající architekti se budou inspirovat nikoli z budovy, která stojí před jejich čelem, ale jen z dochovaných fotografií.

Poslední tragickým příkladem je komplex budov Transgas. I zde jsme byli svědky zvláštních politických rozhodnutí, kdy tehdejší ministr Herman dal areálu polibek smrti, i když před volbami budil naději, že se unikátní stavba na Vinohradech stane chráněnou památkou.

Obchodní dům Kotva podle vyjádření nynějšího ministra nečeká stejný osud jako Transgas, ale podivné handlování a přezkoumávání budí logické rozpaky. Jaké jsou záměry nového majitele a proč mu vlastně památková ochrana vadila, není známo.

Je však evidentní, že gesto, které ministr Staněk učinil, není dvakrát sebevědomé a spíše naznačuje, jak křehká je státní správa vůči mocným a bohatým podnikatelským záměrům. Památka, která si zasloužila ochranu, ať je tedy chráněna a ne ohrožována hlavně někým, kdo by ji měl v první řadě bránit. Už se nesmí opakovat, že krásná stavba, na kterou můžeme být hrdí, půjde k zemi.