Symbolem Velikonoc je kromě beránka, svěcených kočiček či barvených vajec také již řečená pomlázka. První písemná zmínka o ní pochází přitom už ze 14. století, samotný zvyk však sahá nejspíš až do dávných pohanských dob. Zajímavé je také to, že z celé Evropy se tento tradiční obyčej objevuje pouze v České republice a na Slovensku.
Pomlázka: Proutek, koledování i výslužka
Slovo samotné vzniklo s největší pravděpodobností od slova pomladit. Čerstvé proutí totiž opravdu mělo jediný symbolický cíl - aby žena či dívka zůstala svěží a pružná po celý rok. K tomuto účelu se na výrobu pomlázky používají mladé výhonky listnáčů, a to nejčastěji vrby, protože je hodně ohebná a pomlázka se z ní dobře plete.
Ostatně i košíkáři používají vrbové proutí jako základní materiál pro výrobu košíků. Mimo vrbový proutek může pomlázka také znamenat samo koledování nebo výslužku v podobě malovaných vajíček.
Od šmigrustu po tatar
Je jistě zajímavé, že co kraj, to jiný název pro pomlázku. Na Valašsku jí například říkají tatar, na severní Moravě šmigrust, ve středních Čechách pamihod, na jihovýchodní Moravě šlahačka a těch krajových pojmenování je mnohem více: metla, švihačka, čugár, kančúch, rouračka a podobně.
Současně se šleháním, obvykle za vydatného pištění dotčených dam a dívek, pánové i chlapci recitují některou z doprovodných říkaček. Velmi oblíbenou je například tato:
Kázal kadlec i kadlička,
byste dali tři vajíčka,
dvě červený, jedno bílý,
slepička vám snese jiný.
Po šlehání obdržel koledník výslužku neboli pomlázku, a to obvykle v podobě ručně malovaných vajec. Dále mu dívka na pomlázku přivázala pentli. Dnes se přidávají také sladkosti nebo pánové dostávají po štamprli něčeho ostřejšího. Peníze se jako výslužka nikdy nedávaly. Bohužel v současné době je tento obyčej někdy porušován.
Jalovec měl vyhnat z těla choroby
Pomlázka však nemusí být vyrobená pouze z vrbového proutí. Oblíbená mezi koledníky hlavně v předhůří Beskyd, byť nepříliš příjemná, je také větvička z jalovce. Ta měla vyhnat z těla nemoci.
Někde pletou pomlázku také z topolových větví, z nichž je však pomlázka kratší a tvrdší. Moderní pomlázky se pletou také z ratanu, objevují se však i pomlázky z barevných bužírek, které vydrží být funkční po několik let. Nakolik však předají onu pomyslnou svěžest, je otázkou.
Jak správně uplést pomlázku?
Dnes už se běžně pomlázka kupuje v obchodech. Ještě se však najde spousta těch, kteří si ji upletou sami z vlastnoručně uřezaných vrbových větviček. Aby se z nich dobře pomlázka pletla, je dobré nechat vrbové pruty chvíli máčet ve vodě. Větvičky totiž změknou a tolik se při pletení nelámají.
Pro pletení pomlázky se tradičně používá sudý počet větví, a to od 6 až po 12. Záleží totiž na zručnosti pletaře, jak si s pletením poradí. Někdo plete pomlázku od slabších konců k tlustým, jiný naopak. Lze také svázané konce větví zavěsit a plést shora dolů, jinému je pohodlnější nechat proutky volné.
