Alexej Čepička jako vystudovaný právník původně pracoval v Ostravě coby advokátní koncipient. Prošel i koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. Po skončení druhé světové války pak působil jako předseda městského národního výboru ve svém rodném městě - v Kroměříži. Možná by se jeho život ubíral zcela jiným směrem, kdyby se výhodně neoženil s jedinou dcerou Klementa Gottwalda.
Láska jako trám, nebo sňatek z rozumu?
Marta Gottwaldová se svým rodičům narodila ještě za svobodna. Když jí bylo osm let, oženil se Klement Gottwald s její matkou a dále se věnoval své politické činnosti v komunistické straně. Roky utíkaly jako voda a z Klementa Gottwalda se v červnu 1948 stal první dělnický prezident, zatímco jeho jediná dcera Marta tři roky předtím zakončila studium historie na Moskevské státní univerzitě a získala titul PhDr.
Stihla se i poprvé vdát za jugoslávského komunistu Djurdjevice. Pak nějaký čas žila s Bedřichem Geminderem, který byl později popravený v procesu s Rudolfem Slánským, než se podruhé vdala. Jejím vyvoleným se tentokrát stal kroměřížský rodák Alexej Čepička. Do jaké míry to byl sňatek z lásky, se lze jen dohadovat. Jedno je však jisté, díky příbuzenství s Gottwaldem získal JUDr. Alexej Čepička řadu atraktivních politických postů a s nimi také velkou moc.
Proč se stal symbolem komunistické zvůle?
Když se řekne Alexej Čepička, pamětníkům 50. let minulého století se vybaví hlavně likvidace klášterů a mnišských řádů nebo neblaze proslulé PTP aneb pomocné technické prapory, byl totiž otcem myšlenky jejich vzniku. A osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů, v nichž padaly ortely smrti.
Alexej Čepička zastával významné politické funkce - ministra spravedlnosti v letech 1948 až 1950, ministra národní obrany od roku 1950 do roku 1956. Zároveň byl také náměstkem vlády a předsedou Státního úřadu pro věci církevní. Kariéru udělal také v komunistické straně, kde se stal členem jejího ústředního výboru.
Jeho politická hvězda svítila jen několik let
Příbuzenství s prezidentem Gottwaldem Čepičku vyneslo strmě vzhůru. Když však ten náhle v roce 1953 po návratu ze Sovětského svazu zemřel, pohasla také Čepičkova hvězda a následoval jeho strmý politický pád dolů. V roce 1956 byl totiž odvolán ze všech významných stranických funkcí a uklizen na místo předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci.
Rok 1963 byl dokonce ve znamení Čepičkova vyloučení z komunistické strany, a to kvůli nezákonnostem, jichž se dopustil v padesátých letech. Dopad na samé dno byl pro Alexeje Čepičku trpký a důsledkem bylo pak jeho psychické zhroucení i infarkt, které ho postihly. Závěr jeho života byl docela smutný, dožil veřejností zcela zapomenutý v sanatoriu v Dobříši. Tam dokonce ještě zažil i Sametovou revoluci a pád komunistické strany v roce 1989. Do jaké míry však všechny události vnímal, je těžké posoudit, protože trpěl Alzheimerovou chorobou, jež jeho mysl zatemnila.
