Elton John se narodil v roce 1947 jako Reginald Kenneth Dwight a v současnosti, ve věku sedmdesát dva let, absolvuje poslední turné ve své kariéře. Po jeho ukončení by se chtěl věnovat rodině. Začátkem května se Elton John ukázal i v Praze a potvrdil, že do starého železa rozhodně nepatří. Ostatně podobně jako mnozí další hudebníci, kteří po sedmdesátce ještě čile koncertují a vitalitou ohromují fanoušky po celém světě. Mezi ně se řadí třeba Rolling Stones, kteří se do Prahy podívali v loňském roce, či Bob Dylan, který přijel začátkem letošního.
Nejsou na mě zvědaví
Snímek Bohemian Rhapsody, který režírovali Bryan Singer a Dexter Fletcher, byl mimořádným úspěchem. Nejen co se týče počtu diváků, i kritické přijetí bylo vstřícné. Pokud bylo tomuto filmu přece jen něco vyčítáno, většinou se to týkalo jisté prudérnosti, kvůli které se Freddie Mercury jevil přece jen méně divokým, než jaký patrně byl.
To Rocketman, na němž rovněž pracoval Dexter Fletcher, tentokrát však sám, se tak zkrátka nedrží. Nejenže sledujeme mnohem obnaženější utrpení hlavního "hrdiny", dostane se i na otevřenější sexuální scénu. A to samozřejmě není jediný výrazný a významný rozdíl, který stojí mezi oběma filmy. Tím patrně nejvýznamnějším je skutečnost, že v případě životopisného filmu o Eltonu Johnovi se tvůrci rozhodli o muzikálové formě. Možná že to více odpovídá i životnímu příběhu tohoto zpěváka, který v jedné scéně prohlásí, že lidi nejsou zvědaví na Reginalda Dwighta, nýbrž na Eltona Johna.
Nejsou zvědaví na obtloustlého chlapa s řídnoucími vlasy a se závislostmi všeho druhu, který se pokouší o sebevraždu, jsou zvědaví na megalomanskou show s okázalými kostýmy. A Elton John byl divákům ochoten tuto show opakovaně nabízet. Ztrácely se v ní mimo jiné jeho vlastní problémy.
Podstatným tématem obou filmů je vyrovnávání se jejich protagonistů s homosexualitou. Ta byla ve Velké Británii dekriminalizována až v druhé polovině šedesátých let a Elton John tak měl pochopitelně s coming outem velké problémy a dlouho mu trvalo, než se k němu odhodlal. A když už se skutečně stalo – budeme-li věřit filmovému narativu –, jeho matka mu opáčila, že nikdy nepozná skutečnou lásku.
Jak to jen zazpívat?
Vzhledem ke zvolené muzikálové formě je Rocketman mnohem intenzivnější než Bohemian Rhapsody. To však automaticky neznamená lepší. Divák může mít při sledování tohoto filmu leckdy pocit, že se mu nedostává oddychu, valí se na něj opulentní scény, drahé kostýmy, jedna písnička střídá druhou, přičemž se střídají i možnosti jejich interpretace. Od těch, které jsou ukotveny na pódiu během Eltonova představení, přes ty, které doprovází tanec, až po ty, jejichž části si "předávají" jednotlivé postavy.
Rocketman rozhodně neláme divácké rekordy, jako tomu bylo v případě Bohemian Rhapsody. A není to jen díky tomu, že sláva kapely Queen je – třeba i díky hokejovým utkáním, které se bez několika písní této kapely většinou neobejdou – přece jen na jiné úrovni. Rocketman zkrátka nejde divákovi tolik na ruku, více se v tomto případě riskovalo. Ne vždycky to vyšlo, ale celek si určitě pozornost zaslouží.
