Drsný život mechanika formule: Karel Bobisud je jediným Čechem v kolotoči F1 a F2

Minimálně šest měsíců mimo domov, během víkendu spánek maximálně pár hodin
Zobrazit fotogalerii (5)
 

Život mechanika vozů F1 nebo F2 si někdo může romanticky idealizovat. Spousta cestování, poznávání zajímavých míst i osobností. A samozřejmě příprava senzačních závodních "raket" pro superhvězdy, které takový člověk osobně zná. Realita je však poněkud odlišná. Jde o tvrdou dřinu s omezeným časem na odpočinek, stres se snad ani nedá měřit. Karel Bobisud je jediným českým mechanikem u stáje F2 Sauber Junior by Charouz.

Karle, jsi u stáje zaměstnán jen po dobu trvání sezony, tedy od dubna do listopadu?
Ne, na přípravě aut pracujeme i v zimě. Celý tým bydlí v blízkosti dílen v Žebráku. I já tam mám byteček. Domů za rodinou jezdím i mimo sezonu jen na víkendy.

K jednotlivým závodům tedy vozy přivezete již v optimálním stavu?
Auta jsou v podstatě připravená. Až na drobnosti. Mezi závody je doma rozebereme a kontrolujeme každou součástku. Zvláště kritické díly jako poloosy nebo ozubená kolečka převodovky máme v detailní evidenci, která uvádí, kolik kilometrů již mají za sebou. Podle toho je pak nahradíme novými.

V jaký čas před závodem dorazíte na daný okruh?
Cílem je být ve středu na trati, proto kamion vyjíždí většinou už v úterý. Prvním úkolem po příjezdu je kamion perfektně umýt, vždyť pak příští dny představuje náš hlavní stan a reprezentační zázemí. Pak nás pořadatelé uvedou na naše místo v paddocku a my postavíme kolem kamionu stan. Vzniklá dílna je pak pokud možno věrnou kopií našeho pracoviště v Žebráku. Jezdci přijíždějí ve čtvrtek a po jejich diskuzi s inženýry se vrhneme na detaily nastavení vozu pro danou trať.

Jaké větší náhradní díly s sebou vozíte?
Ohledně šasi máme jedno náhradní, je to starší kousek po opravě. Náhradní motory nemusíme vozit, ty s sebou na závody bere firma Mecachrome. Podobně je to i s jinými díly, které do paddocku přiveze dodavatel Dallara.

Tak tedy na trať…
Počkat, počkat… Do pitlane s sebou musíme na „vláčku“ dovézt vše potřebné. Naložíme na něj proto náhradní slicky a gumy do deště, nářadí, zvedáky, flašky se vzduchem a tak. Každý večer a každé ráno v paddocku trénujeme pit-stopy. Někdy už v sedm ráno.

Ale teď vzhůru do volného tréninku…
Při volném tréninku vyjede vůz na trať a  po několika kolech pak jezdec po poradě s inženýrem řekne, co chce změnit.  Detaily jako nastavení křídel nebo stabilizátorů můžeme provést hned v boxové uličce a pilot si může výsledek přestavby hned v příštích minutách přezkoušet na dráze. Někdy v pit lane něco pozměníme i na geometrii závěsů. Po návratu do paddocku stáhneme z vozu všechna data a když je třeba, změníme set up od základu. I když jsou letos převody pro každý závod předepsány, rozebereme záď vozu a stav všech součástek převodové skříně překontrolujeme. Rutinně také kontrolujeme stav spojky a systému řazení.

Co je konkrétně tvým úkolem?
Jsem mechanikem číslo 1 na voze č. 12, což je monopost Juana Manuela Correy. Znamená to, že to auto musím znát do posledního šroubku. A opravdu ho znám, vždyť jsem tento kit, který nám Dallara minulý rok poslal, dával osobně dohromady. Při pit-stopech jsem „levý back“ – mám na starosti levé zadní kolo.

Co lze všechno stihnout v těch několika minutách před závodem na gridu?
Okamžitě nasazujeme na chladiče větráky, aby se neuvařil motor. Měříme teplotu brzd a tlak pneumatik. Přitáhneme kola, eventuálně ještě provedeme dle přání jezdce nějaké malé změny nastavení.  

A pak se jede závod. Stojíte přitom v boxové uličce, co ze závodu tedy máte?
Záleží na tom, jestli je poblíž obrazovka televize. Posloucháme ale komunikaci jezdce s manažerem – musíme přeci vědět, co se na trati děje, nebo jestli k nám brzy nezavítá.

A po závodě? Máte nějakou „souhrnnou schůzi..?“
Ne. Briefing je před závodem. Jestli jsme dopadli dobře, nebo ne, to pak víme všichni nejlíp sami. V neděli po sprintu se snažíme všechno co nejrychleji zabalit a opustit co nejdříve okruh, abychom se nedostali do zácpy po Grand Prix F1. Hned po průjezdu cílem našich jezdců tedy začíná náš závod o to, kdo nejdříve bude na dálnici… Již tady v Budapešti víme, že na nás v Žebráku čeká dost práce: oba vozy zcela rozebereme a holá šasi vezeme k Dallarovi do Varana na vyspravení. Někdy mezi závody ani nejedeme domů: například ze Spa pojedeme přímo do Monzy.  

Je to nevýhoda, mít „hlavní stan“ v Čechách, daleko od britského sportovního průmyslu a daleko od výrobce Dallary?
Možná, že to tak bylo dříve, dnes už ne. Globální logistika pracuje perfektně a když potřebujeme nějakou součástku, tak ji tu za dva dny máme.

Když to tedy shrnu, tahle práce je o spoustě dřiny s občasným pocitem štěstí. Co byl tvůj nejšťastnější den v motorsportu?
Řekl bych, že to byl den, kdy jsme roku 2017 získali titul mistra Světové série Formule Renault V8.

-Roman Klemm-