O přizvání kladrubského hřebčína a jeho okolí do nejvyšší společnosti památek, které si zaslouží patřit na seznam světového dědictví UNESCO, se podle původního plánu mělo hlasovat až v příštím roce, což potvrdil i jeho ředitel Jiří Machek. Pro něj bylo už jen zařazení do hlasování velkým překvapením, natož pak kladné rozhodnutí. Kladrubský hřebčín byl na seznam zapsán jako čtrnáctá česká památka a vůbec první hřebčín v historii. Rozhodl o tom Výbor pro světové dědictví UNESCO na svém zasedání v Baku v Ázerbájdžánu.
Spolu s radostí ale přicházejí i starosti, s nimiž se bude muset vypořádat nejen správa kulturní památky, ale i obec, na jejímž katastru hřebčín leží. V první řadě bude nezbytné zajistit rozšíření ochranné zóny, postarat se o památkovou ochranu kladrubského náhonu a v neposlední řadě bude nutné vypracovat nový plán rozvoje.
Jízdárna musí zmizet
I když to může znít nepochopitelně, aby kladrubský hřebčín mohl zůstat na seznamu UNESCO, musí splnit i jednu z dalších podmínek, kterou je zbourání jízdárny v jeho areálu. Je jisté, že areál s tímto využitím bez jízdárny fungovat nemůže, avšak budovy, postavené za socialismu, a tedy i v duchu tehdejší architektury, do stylu ostatních objektů památky rozhodně nezapadají.
A protože je snahou uchovat hřebčín pro budoucnost v co nejčistším architektonickém stavu, jízdárna musí pryč. Novou jízdárnu, na jejíž výstavbu investor bude muset obětovat přibližně padesát milionů korun, najdeme v budoucnosti na pozemku Střední školy chovu koní a jezdectví, jejíž žáci vykonávají v areálu hřebčína praxe.
Nelíbí se ani vodojem
V podmínkách, které si odborníci stanovili, jsou i další bourací práce – tentokrát se týkají vodojemu u Řečan nad Labem, který do krajiny nezapadá. Pro tento zásah zatím není stanoven přesný termín, lze ale předpokládat, že s vyhověním nebude nikdo příliš otálet.
Ani vodojem ale není poslední stavbou, která by měla v budoucnu zmizet ze zorného úhlu turistů. K jejich likvidaci ale bude docházet postupně a v dohledné době by měla přijít řada také na rekonstrukci můstku v blízkých Řečanech nad Labem.
Zvládne hřebčín zájem veřejnosti?
Zkušenosti správců ostatních památek, které byly již v minulosti na prestižní seznam zařazeny, hovoří jasně: se zapsáním přichází další problém, kterým je zvýšený zájem turistů. I s tím se budou muset Kladruby poprat. Pro začátek je třeba zajistit dostatek parkovacích ploch, občerstvení a obecného zázemí pro turisty.
Jednoduché to nebude ani s organizací většího množství prohlídek v průběhu dne, které samozřejmě nesmí narušit běžný chod hřebčína a přespříliš rušit jeho obyvatele. To vše bude vyžadovat důkladnou logistickou přípravu. Vždyť podle prvotních odhadů je možné očekávat až kolem sta tisíc návštěvníků ročně. V roce 2018 to přitom bylo přibližně osmdesát tři tisíc, přičemž je do tohoto údaje ale započítána i návštěvnost jeho slatiňanské pobočky.
Sláva není zadarmo
Zápis tedy, jakkoliv jde o radostnou událost, ke které se sluší pogratulovat, určitě nepřináší jen uspokojení z ocenění, ale také mnohé závazky, jejichž naplnění vyjde investory na desítky i stovky milionů korun.
Zkrátka – úspěch není zadarmo, lze ale předpokládat, že zájem veřejnosti i zvýšená prestiž celého areálu může v budoucnu valnou část nyní plánovaných nákladů přinést zpět. Můžeme to kladrubskému hřebčínu jen přát.
