Brexit bez dohody. Za dva měsíce by mohl nastat neuvěřitelný chaos

Po Brexitu se zvětší fronty kamionů na hranicích
Zobrazit fotogalerii (2)
 

Za dva měsíce má vypršet poslední z několikrát posunutých termínů odchodu Velké Británie z Evropské unie. Jednání o podmínkách tohoto kroku, který se jeví být stále kontroverznějším, jak vycházejí najevo všechny jeho dopady, uvízla v patové situaci; nalezení nového kompromisu se zdá být nemožné. „No deal“ odchod ale způsobí velké problémy všem.

Od nástupu do funkce dne 24.7.2019 premiér Boris Johnson utrpěl v parlamentu celou řadu porážek a jeho postupy ohledně pokusů omezit práci poslanců, kteří mu brání v prosazování jeho vize Brexitu, jsou označovány jako „hanebnost“ nebo „politický vandalismus“ (silná slova!). Žádná shoda, žádné řešení vážných problémů kolem Brexitu a „irské pojistky“ se ani v nejmenším nerýsují - názorově zhruba půl na půl rozdělená společnost se dostala do patové situace. A posledních 50 dní do rozhodujícího data neúprosně běží.

To, co způsobil někdejší britský ministerský předseda David Cameron vyhlášením referenda o Brexitu, bude mít nedozírné negativní důsledky nejen pro Velkou Británii, ale pro celou Evropu a již nyní je kvůli tomu hodnocen jako jeden z nejhorších britských premiérů od 2. světové války.

Vpodstatě proto, aby si vylepšil vyjednávací pozici vůči svým politickým rivalům (a aby splnil jeden z předvolebních slibů), nechal Cameron dne 23. června 2016 uspořádat ve Spojeném království referendum o tom, zda má země zůstat v Evropské unii (tedy referendum o „Brexitu“), přičemž s naprostou samozřejmostí očekával (i na základě předchozích průzkumů), že lidé zvolí variantu „ano“.

"Chybička" se vloudila

Jenže vše dopadlo jinak: 51,9 % voličů, kteří přišli k urnám, zvolilo - mj. pod dojmem z masivní kampaně zastánců odchodu z EU - odpověď „ne“, takže Cameron hned následující den rezignoval. Jak známo, novou premiérkou se stala Theresa Mayová a Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo Evropské radě svůj úmysl vystoupit z EU a formálně zahájit uplatňování článku 50 Smlouvy o Evropské unii.

Od té doby se vedou nekonečné spory o podmínkách tohoto vystoupení. Mayové se třikrát nepodařilo přesvědčit britské poslance, aby hlasovali pro již vyjednanou dohodu, o jejíchž dalších úpravách představitelé EU nadále odmítají hovořit, takže nakonec Mayová odstoupila z funkce premiérky a do vytoužené funkce se prosadil radikálně jednající Boris Johnson, bývalý starosta Londýna a ministr zahraničních věcí. Ten prohlásil, že k poslednímu říjnu odejde Velká Británie z EU v každém případě, i bez dohody.

Dělení a integrace

Ať už je Evropská unie jakkoli nedokonalá a poměry v Bruselu jsou důvodem ke kritice a roztrpčení tu jedné, tu druhé strany, měla by se v průběhu doby více integrovat, ne rozdělovat. Až dosud počet jejích členských států narůstal. V jednotlivých zemích se ale dostávají k moci, jak se zdá, stále méně uvážliví, populističtí politici, sledující jen svoje krátkodobé cíle, případně zájmy různých korporací, čímž postupně upadá vzájemná solidarita.

Odchod Spojeného království z EU se děje z vůle víceméně jen těsné většiny voličů, kteří přišli k volbám, navíc hlasování dopadlo ve prospěch setrvání v EU v Severním Irsku a ve Skotsku. Ve Velké Británii je všechno už natolik rozklížené, že to téměř horší být nemůže - projednávání mnoha důležitých věcí celé měsíce stojí kvůli parlamentním hádkám o brexitu, respektive o nedostatečně připravené dohodě a dalších výhodách, které by si Spojené království mělo s EU vyjednat; neshody se přenášejí na celou společnost. A čas letí.

Cíle, sliby a chiméry

Britové by si pro sebe chtěli vyjednat mnoho obchodních a dalších výhod (podobně, jako se to v minulosti podařilo například premiérce Margaret Thatcherové). Jenže Brexit přece není žádným pozitivním aktem vůči ostatním zemím Evropy - sleduje cíl, jak obnovit v co největší míře britskou suverenitu, svoji „splendid isolation“, prosazovanou mnoha britskými politiky již od 19. století, jak (v budoucnu) ukončit platby do společné evropské kasy a dostat se ve vztahu s EU do polohy tzv. třetí země.

Zastáncům Brexitu se podařilo přesvědčit před referendem mnoho farmářů a drobných podnikatelů, že se odtržením od EU stanou bohatšími, budou si o všem rozhodovat sami, bez byrokracie a omezování. Ušetřené peníze by měly jít do zdravotnictví, školství a na podporu domácích výrobců. Přesvědčovací taktika hrála na britskou národní hrdost, na rozkvět domácího trhu - nebylo řečeno nic o skutečných podmínkách, které nastanou - tj. volný obchod v rámci stále se zostřující globalizace.

Ekonomické důsledky Brexitu

Různé instituce a průmyslové svazy měly za uplynulou dobu čas vypracovat své vize budoucího vývoje. Není to příliš radostný obraz - takřka ve všech oblastech nastane chaos a prohloubí se recese, očekávaného a slibovaného bohatství se jen tak někdo nedočká. Po případném Brexitu bez dohody by se značná část exportu zemědělských produktů ze Spojeného království do EU zřejmě významně propadla pod tíhou regulačních opatření EU a zavedených cel: 27 % u kuřat, 46 % u jehněčího masa a 65 % u hovězího masa. Byl by zasažen i vývoz obilovin.

Velká Británie bude muset ponechat import potravin z celého světa volný, bez omezení. Ovšem brazilské hovězí maso stojí o 50 % méně než britské, například obiloviny z USA o 30 % méně. Prezident Trump si toho je jistě dobře vědom - proto se tak těší na budoucí velké dohody Spojeného království a USA. Nárůst dovozů ovšem poškodí domácí britské zemědělství - nastane tedy opak toho, co bylo před referendem slibováno. Přitom asi 60 % příjmů britských zemědělců tvoří dotace z EU - jejich snaha podpořit Brexit se tedy jeví jako zcela kontraproduktivní. Odhady hovoří i o poklesu cen půdy a nemovitostí - to může nahrávat různým spekulantům.

Další očekávané následky Brexitu
Zdá se, že v Evropě pomalu nastupuje další recese - odchod Britů z EU ji patrně ještě urychlí a prohloubí. Banky, které již dávno připravují scénáře postupu v případě velkých výkyvů na trzích, jednoznačně předpovídají pád britské libry. Britský průmysl by mohl ztratit v prvním roce po Brexitu vývozy až za 30 miliard liber. Ovšem pokles by se dotkl i vývozců v Evropě - Německo kalkuluje až s částkou 8 miliard eur. A subdodavateli mnoha německých výrobců jsou české firmy.

Již nyní mnoho britských společností hromadí komponenty dovážené z EU, které potřebují pro svoji výrobu. Mezitím se však ve Velké Británii zaplnily takřka všechny skladovací prostory, protože také supermarkety a farmaceutické společnosti se připravují na zásobování potravinami a léčivy, jejichž dovoz by mohl po Brexitu uváznout. Nově zavedené celní odbavování prodlouží čekací doby na hranicích, přičemž v důsledku toho například jen v přístavu Dover mohou vznikat denně kolony kamionů dlouhé až 27 kilometrů.

I výroba automobilů bude mít problémy

Automobilový průmysl dnes funguje téměř bez skladování v režimu „Just in Time“. Subdodavatelské firmy vozí zboží přesně včas, aby mohla běžet pásová výroba v automobilkách. Samozřejmě, že celními průtahy a dalšími okolnostmi, které mohou nastat v novém režimu, se bude proud potřebných dílů zdržovat, a nebude možné odhadnout, kdy a na jak dlouho. Jak dlouho potrvá, než se nové poměry ustálí, dnes nemůže nikdo odhadovat.