Česká literatura je v současnosti napájena především z literárního odkazu Bohumila Hrabala či Jaroslava Haška, jejichž tvorba, ale i jejich životy, je už neodmyslitelně spjata s hospodským prostředím. Žánr takzvané hospodské historky se stal často skloňovaným termínem. A je to pochopitelné. Jelikož většina českých spisovatelů (protože většina Čechů) zkrátka do hospod chodí a to, co se tam děje a o čem se diskutuje, je natolik lákavé, že je těžké dát od toho ruce pryč. To se pak těžko hledá spisovatel, jenž by popisoval nejvyšší společenské kruhy! (Nepočítáme-li Michala Viewegha a jeho zálibu v drahých vínech.)
Mezi aristokraty...
Je zajímavé, že i v dalších zemích, kde hospodská situace není tak žhavá jako u nás, se najde jen málo literátů, a tedy literárních děl, jež by zachycovali společenskou aristokracii. Alespoň v britské literatuře konce minulého století bylo honorace jako šafránu, jak píše anglista a překladatel Ladislav Nagy. A to v doslovu ke knize Patrick Melrose I., kterou nedávno vydalo nakladatelství Argo. Její autor, Edward St Aubyn, v autobiografické pentalogii, z níž ve zmíněném svazku vyšly první tři díly, právě společenskou smetánku popisuje. A to dost nemilosrdně.
V prvním díle, jenž nese název Na tom nesejde, je protagonista Patrick malý chlapec. Malý chlapec, kterého zneužije vlastní otec. David Melrose, sadistická, přehnaně asertivní, arogantní a mocná postava je jedním z tmelu tří česky vydaných dílů románového cyklu. Trauma z dětství se protagonisty drží ve druhém díle, v němž se přesouvá z letního sídla v jižní Francii do nočního New Yorku. To už je Patrick Melrose mladý muž, jenž se dozví, že jeho otec zemřel, a do New Yorku se vydává, aby zařídil vše potřebné.
Pobyt v hlavním městě Spojených států amerických mu však značně komplikuje skutečnost, že je heroinista a všechny jeho pokusy zbavit se závislosti končí až směšně rychlým neúspěchem. Díky delirickým stavům, jež Patricka neustále provázejí, dochází k řadě téměř groteskních, ale i velmi vyhrocených situací.
... a na plátno
Možná i díky nim se stala pentalogie Edwarda St Aubyna předlohou úspěšné televizní adaptace, jejímž režisérem byl Edward Berger a ve které zazářil Benedict Cumberbatch. I díky tomuto pětidílnému seriálu je dnes Edward St Aubyn jedním z nejopěvovanějších britských spisovatelů generace nyní již takřka šedesátníků.
Odhlédneme-li od slávy, kterou knižní předloze seriálová adaptace přinesla, můžeme konstatovat, že Patrick Melrose je jednou z mála seriálových (či filmových) adaptací, jež je původnímu dílu více než katem partnerem. Vzhledem k delirickým stavům protagonisty je literární vyprávění o Patricku Melrosovi velmi specifické (jak v doslovu píše Ladislav Nagy, jen stěží lze vnímat, v jakých časových rovinách se pohybujeme). Seriál mnohé přeludy uzemňuje už jen proto, že na rozdíl od knihy musí mnohé z toho, co je nejednoznačné, konkretizovat.
Edwardu St Aubynovi už v českém překladu (rovněž Ladislav Nagy a nakladatelství Argo) jedna kniha vyšla. V titulu Marně hledám slov se v současnosti devětapadesátiletý spisovatel pustil na trochu tenký led, když poodhalil mechanismy, jimiž se řídí udílení literárních cen. Konkrétně popisoval, jak a proč nezískala jeho kniha Mateřské mléko (čtvrtý díl cyklu o Patricku Melrosovi) Bookerovu cenu. Tehdy bylo namístě klást si otázku, proč vyšla česky tato kniha, zatímco Mateřské mléko nikoliv. Nyní lze konečně očekávat, že se brzy objeví i čtvrtý a pátý díl, a Marně hledám slov si tak budeme moct zasadit do kontextu.
