Telefonování je samozřejmou a dennodenní součástí našeho života. Zvlášť v dnešní době, kdy má (téměř) každý člověk - poměrně malými dětmi počínaje a seniory konče - mobilní telefon prakticky stále při ruce. Bereme si jej do práce, na výlety, ale doma ho nenecháme ani v momentě, kdy jdeme třeba jen na dvůr nebo pracovat na zahradu. Co kdyby někdo volal?
Kdo si dnes už dokáže představit situaci, že není ve spojení s členy rodiny, kdykoliv si vzpomene. A přece to není tak dlouho, kdy mobily nebyly tak běžnou záležitostí a dokonce ani pevnou linku neměl doma zdaleka každý. Potom nezbývalo nic jiného než zaběhnout do veřejného automatu. A že jich v republice bylo…
Nezbylo ani 20 % přístrojů
Nejvíce telefonních automatů bylo po republice rozeseto na přelomu tisíciletí, tedy přibližně před dvaceti lety. Tou dobou bychom jich napočítali přes třicet tisíc! Dnes je ale situace docela jiná. Z původního počtu zbylo přibližně patnáct procent, a to hlavně v malých obcích. V těch nejmenších jsou telefonní automaty provozovány dokonce ze zákona a jejich službu dotuje stát přibližně devíti tisíci korunami ročně.
Do 200 obyvatel povinně i nadále
Jestliže je v současné době v republice již jen pouhých 4 450 funkčních telefonních automatů, od ledna příštího roku toto číslo ještě podstatně klesne. Nyní totiž platí povinnost provozovat automat ve všech obcích, jejichž počet obyvatel nedosahuje čtyř stovek.
Po Novém roce se bude toto pravidlo vztahovat jen na obce s polovičním počtem, tedy do dvou stovek trvale žijících lidí, a počítá se také s tím, že veřejné telefony zůstanou i v místech, kde z technických důvodů stále ještě není dostatečné pokrytí mobilním signálem. Předpoklad je, že v roce 2020 budeme moci v celé republice využívat přibližně jen kolem 1 200 telefonních automatů, což na rozlohu našeho státu rozhodně není mnoho.
Do sběru i do galerie
Na celém našem území se tak neustále objevují nové a nové (staré) vysloužilé telefonní budky, které přestaly sloužit svému účelu. Jak s nimi naložit? Některé samozřejmě skončí na skládce nebo ve sběru, v obcích, kde nechybí kreativní myšlení, si však najdou svoje využití i po odmontování telefonního přístroje.
Mohu sloužit například jako moderní sdílená knihovna, kde si lidé mohou půjčovat knihy bez omezení, dokonce si je mohou i ponechat a do knihovničky odnést knihy jiné, které mají doma a nečtou je. Ještě dál patrně zajdou ve Znojmě, kde je na stole návrh na vybudování jakéhosi pomníku všem zrušeným telefonním budkám.
Všechno je jinak
V době dětství a dospívání dnešních čtyřicátníků byly telefonní budky stále ještě samozřejmou součástí života malých i větších obcí a zvláště ve městech nebo dokonce na sídlištích bylo možné dokonce vidět před budkou frontu lidí, netrpělivě čekajících na svých pět minut telefonistické slávy. Dnes je tomu jinak. S telefonem u ucha nebo sluchátkem přímo v uchu sportujeme, pracujeme, chodíme na procházky…
Neumíme se vžít do situace, že děti odjedou na zahraniční výlet a my bychom s nimi nebyli kdykoliv ve spojení. Mobil už není jen na telefonování - je to součást života, která postupně vytlačuje, až patrně úplně vytlačí, klasické veřejné telefonní automaty, které většinou umí “jen” telefonovat. Ještě několik let je ale budeme vídat alespoň v malých obcích a také v centrech větších měst a na nádražích, kde je jejich využití nejčastější.
