/KOMENTÁŘ/ Když přijde (nejen) ateista do školy v kšiltovce nebo kulichu, je logicky požádán, aby si pokrávku hlavy sundal. V pořádku, školní řády drtivé většiny instutucí hovoří jasně a takové věci zakazují. Nejvyšší soud však konstatoval, že hidžáb do této kategorie nespadá a není tedy obyčejnou pokrývkou hlavy, nýbrž projevem víry.
Mohu teď do školy se zbraní?
Česká republika musí podle konstatování soudu "akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů". A právě toto konstatování může být do budoucna nebezpečné.
Když budu muslim a vyložím si Korán "po svém" extrémisticky, tak si "poslušnost a podřízení" vysvětlím třeba tak, že musím své "nepřátele" likvidovat. Mohu tedy teď do školy s nožem, protože je to přeci moje víra a nikdo mi v ní nesmí bráni? Nebo si jako rastafarián zapálím jointa s tím, že je to projev mé víry? Těžko, protože mi to nedovoluje zákon.
Ale už zmíněný obraz Ježíše? Nebo si do školy vezmu křečka. Co pak? Bude soud muset o všem rozhodovat jednotlivě? Nebo se to automaticky povolí? Ano, je to svým způsobem směšné. Zároveň ale ne nemožné, protože projevit svoji víru může chtít každý.
Česká republika je sekulárním státem (nejsme vázáni žádnou náboženskou ideologií a současně zaručujeme svým občanům svobodu vyznání), civilní právo je tedy nadřazeno všem ostatním. Proč tedy garant civilního práva řeší něco, co s ním není v rozporu?
Kdo o tom bude rozhodovat?
V České republice si moc rádi hrajeme na to, jak moc jsme tolerantní. Ale často to přeháníme nebo jsou to jen zbytečné kecy. O pár sirotků se v rámci tolerantnosti a bůhvíčeho všeho postarat nedokážeme, když se dva kluci políbí, odvracíme zrak a špitáme si. Ale jelikož jsme hrozně "free", tak povolíme hidžáb.
Nic proti Ayan Jamaal Ahmednuurové, která byla v září 2013 vyzvána, aby si na teoretickou výuku na střední zdravotnické škole sundala hidžáb nebo vyučování opustila. Je svým způsobem obětí, protože nic takového jako ona nikdo nezkusil, nešel do sporu.
Za mě ať si nosí, co chce. Zároveň ale není možné diskriminovat jakoukoli jinou skupinu obyvatel či zvýhodňoval tuto dívku "jen" proto, že je muslimka. Nejvyšší soud svým rozsudkem jistě spustí debatu o tom, co je přípustné a co ne. Jenže, kde je ta hranice a kdo má vůbec právo o tom rozhodovat? Opět soudy? Asi ano. A uzrál už třeba v Česku čas, že šátky na hlavě přestaneme řešit? Kéž by...
