Bolívijský prezident Evo Morales slavil ve své funkci nebývalé úspěchy a v době největší slávy byl miláček svého národa. Jeho současná situace je daleko smutnější. Touha po moci a neústupnost ho stály po profesní stránce vše. V listopadu 2019 odletěl do Mexika, kde mu byl po rezignaci udělen azyl.
Z nejchudší oblasti do parlamentu
Juan Evo Morales Ayma pochází ze tří dětí a neměl jednoduché dětství. Žil společně se svou rodinou ve vesnici, která patřila do jedné z nejchudších oblastí Bolívie. Evo Morales jako malý chlapec pásl lamy a žil na pokraji chudoby. Jeho rodina nechtěla celý život pouze živořit, tak se rozhodli přestěhovat do Cochabamby, kde se mladý Morales začal angažovat v odborech a brzy se v témže městě stal odborářským předákem.
Koka do škol místo mléka
Budoucí bolívijský prezident začal slavit úspěchy a patřil mezi největší propagátory koky. Stal se šéfem odborářů a pěstitelů koky, což mu zajistilo raketový politický vzestup. S odboráři a pěstiteli Morales pořádal protivládní demonstrace a mezi lidmi byl čím dál tím oblíbenější. Jeho popularita mu zajistila v roce 1997 místo v parlamentu, ze kterého byl však v roce 2002 vyloučen, protože nadále pořádal demonstrace. Jeho odchod sice způsobil u lidí velké pozdvižení, ale v konečné fázi mu to bylo spíše ku prospěchu. Levicový politik proslul řadnou bizarních výroků. Navrhoval, že by se mohla ve škole podávat místo mléka koka, protože má v sobě řadu vitamínů a vlákniny.
Suverénní vítěz prezidentských voleb
O prezidentský úřad se Evo Morales poprvé ucházel v roce 2002, ale neuspěl. O čtyři roky později 22. ledna 2006 se stal prvním domorodým prezidentem Bolívie. Ve volbách získal úctyhodných 54 procent. Pro Bolívii byl Morales začátkem lepším časů. Morales, který věděl, jaké to je žít v chudobě, začal bojovat na straně obyčejných Bolivijců a jeho popularita raketově stoupala. I přesto, že je Morales celoživotním podporovatelem legalizace koky, jeho vláda porti drogám bojovala. První velká krize přišla v roce 2007, kdy Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija vyhlásily částečnou autonomii a o rok později podle odborníků hrozil rozpad země. Nicméně tuto nepříjemnou situaci Morales ustál a v roce 2009 získal u voleb více než 60 procent hlasů. Za jeho vlády rostla v Bolívii ekonomika a bojoval také za práva indiánů. Naopak velmi kritizoval neoliberalismus, výrazně snížil závislost Bolívie na Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu. V roce 2014 byl potřetí zvolen do funkce prezidenta, ale jeho popularita začala klesat.
Útěk do Mexika
Evo Morales ze začal potýkat s problémy. Hospodářství Bolívie začalo bojovat s poklesem cen fosilních paliv, prezidentovi byly čím dál tím více vyčítány diktátorské sklony a snaha udržet se u moci za každou cenu. Vše vygradovalo volbami v roce 2019, kdy byl Moralesovým hlavním soupeřem oblíbený Carlos Mesa. Sporné výsledky voleb způsobily velkou vlnu nevole obyvatel Bolívie. Evo Morales nakonec pod nátlakem bolivijské armády, opozice a masových protestů rezignoval. V listopadu 2019 byl zachycen novináři na letišti v Mexiku, kde dostal politický azyl. Od té doby se straní veškeré pozornosti a do své milované Bolívie se zřejmě hodně dlouho nepodívá.
