Těžké časy československých hvězd. Oldřich Nový se zachoval jako hrdina, ale mnozí kolaborovali

Lída Baarová zaplatila za svoji krásu a lásku k nesprávnému muži
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Okupace Československa byla těžkou zkouškou pro všechny občany mladého státu. První republika skončila a s ní i bezstarostnost nejvíce viditelná na stříbrném plátně. Filmové ateliéry Barrandov plodily jednu hvězdu za druhou a slavné osobnosti se najednou musely podívat do očí pravdě. Co dělat s nacistickým režimem? 

Specifické časy druhé republiky pod diktátem nacismu byly velkou zkouškou charakteru pro všechny občany. Těmi nejviditelnějšími postavami se v těchto časech stávají umělci a hlavně herci. První republika se díky výstavbě barrandovských ateliérů mohla chlubit takovými jmény jako Oldřich Nový, Vlasta Burian, Adina Mandlová, Lída Baarová, Zdeněk Štěpánek a třeba také režisér Otakar Vávra. Umělců z filmového ranku bylo ještě mnohem víc a někteří ve zkoušce nacistického režimu obstáli a někteří naopak podlehli svodům úspěšné kariéry i pod dohledem zla. O kom je řeč? 

Oldřich Nový

Příběh Oldřicha Nového je asi nejosobnějším příběhem druhé světové války mezi československými hvězdami stříbrného plátna. Vše bylo jasně dané tím, že jeho žena Alice Wienerová byla dcerou zámožného ředitele pražské banky židovského původu. Nástup nacismu znamenal hrozbu deportace do koncentračního tábora. 

Tím, že se s ní odmítal rozvést, jí vlastně zachránil život. Společně prožívali tvrdou a nenávistnou rasistickou kritiku a byli terčem antisemitských útoků v tisku i na veřejnosti. I tak byla nakonec Alice deportována do Terezína, kde však jako jediná z celé svojí rodiny přežila. I Oldřich Nový svojí zarputilou snahou zachránit ženu musel projít shromaždištěm na Hagiboru, odkud byl přesunut do tábora v Osterode v Sasku. 

Oldřich Nový se klidně mohl zbavit zodpovědnosti za ženu a přežít druhou světovou válku zcela bez starostí. Místo toho se zachoval jako hrdina, což v tehdejším kontextu nelehké společenské situace nebylo zcela samozřejmé. 

Lída Baarová

V našem kraji asi nenajdeme větší příklad kolaborace. Ta dle slov herečky Lídy Baarové přišla z lásky a díky obdivu nejvyšších špiček nacistického režimu. Její fotografii měl Adolf Hitler na stolku a bezhlavě se do ní zamiloval i druhý muž říše Joseph Goebbels. Ten s ní udržoval několik let milostný poměr. 

Obliba nacistického režimu jí otevřela dveře na vrchol společenského žebříčku a v Německu slavila na stříbrném plátně za nacistického režimu obrovský úspěch. S tím souvisely i velmi tučné honoráře. Příběh Lídy Baarové se zcela vymyká a svůj osud z velké části nemohla ani ovlivnit. Název dokumentu Heleny Třeštíkové Zkáza krásou v podstatě charakterizuje celou její situaci. 

Vlasta Burian

Za první republiky se z Vlasty Buriana stala hvězda první kategorie. Bavič a skvělý herec se během druhé světové války dostal mezi mlýnské kameny. Nacistický režim stál o spolupráci, které se Burian částečně oddal. Zároveň je nutné dodat, že svoji pozici často využíval ve prospěch ohrožených lidí, kterým vpodstatě zachránil život. 

Stejně tak se v jeho divadle schovávala vysílačka odbojářů. S heslem pod svícnem je největší tma prožil druhou světovou válku, ale za své činy se stal jednou z největších obětí nově nastupující totality. Už v roce 1944 byl zavřen nejdříve Němci a po válce byl uvězněn do věznice společně s příslušníky SS. Nejvíce se s ním nesla spolupráce na hře Hvězdy nad Baltimorem, kde byla nacisty jeho hlasem kritizována exilová vláda. Burian po skončení války čelil ještě obvinění z toho, že u něj ve vile byl na návštěvě K. H. Frank, ale realita byla poněkud přízemnější. 

Na udání sousedů zde byli Němci jen jednou, a to protože prohledávali zahradu, kde měl mít údajně zakopané zbraně. Asi nejsmutnější bylo obvinění, že zdravil heilováním. Sám k tomu dodal s charakteristickým humorem, že pozdrav používal buď se zaťatou pěstí nebo se slovy, že takhle vysoko skáče můj pes. 

Když byl na vyžádání Jana Masaryka propuštěn z vězení, už se nikdy nesměl věnovat divadlu. V komunismu mu bylo dovoleno jen pár epizodních rolí. Jako například ve filmu Byl jednou jeden král po boku Jana Wericha.