Večerníček v tomto roce slaví již své pětapadesátiny a jeho úvodní část je dokonce nejstarší znělkou, vysílanou nepřetržitě v České televizi. Co o Večerníčku ještě víme a jak se v průběhu let měnil?
Kluk a kometa
První vysílání Večerníčku, jako pravidelného - tehdy ještě pouze nedělního - večerního pohádkového pořadu pro děti, se objevilo v roce 1965 a jako první mohly děti sledovat pohádku Kluk a kometa. Vysílána byla hned 2. ledna toho roku a děti v programu mohly slyšet hlasy Jiřiny Bohdalové a Štěpánky Haničincové - dvou hereček, které se pohádkám pro děti věnovaly i v dalších dlouhých letech (kdo by si nepamatoval na Čertíka Bartíka se Štěpánkou Haničincovou nebo na Rákosníčka, který mluví stylizovaným hlasem Jiřiny Bohdalové?). Tehdy šlo ale ještě o pohádky, které nebyly sjednoceny znělkou. Ta se prvně na obrazovkách objevila až v září stejného roku před pohádkou O televizním strašidýlku.
Znělka, která boří rekordy
Samozřejmou součástí večerníčku je také jeho od počátku prakticky neměnná znělka, která prochází pouze obměnou se změnami technických možností. Například v barevné podobě se představila prvně v roce 1973. Autorem kresleného kluka, který dětem nosí domů pohádky již padesát pět let, je Radek Pilař a autorem znělky se stal hudební skladatel Ladislav Simon, jehož dílo po léta doprovázelo také začátek Televizních novin. Samotný Večerníček pak dodnes promlouvá hlasem tehdy pětiletého Michala Citavého, který dětem i nyní denně popřeje dobrý večer a dobrou noc. V době, kdy znělka večerníčku vznikala, nemohl nikdo tušit, že jej budou slýchat večer co večer další a další generace dětí. Ostatně i dospělí se často zasní, když zaslechnou znělku večerníčku…
Dvacet schodů do pohádky
Co o přibližně čtyřicetivteřinové znělce víme dál? Vídali jsme ji mnoho let denně, ale co všechno se v ní skrývá? Zkusme přivřít oči a znělku si představit - Večerníček se objevuje jen jako malá tečka uprostřed obrazovky a než se vpředu zastaví, obletí celou obrazovku celkem sedmkrát. Po pozdravu se vydá po schodech. Počítali jste je někdy? Je jich přesně dvacet. Cestou rozhazuje listy papíru, pravděpodobně pohádkové. Kolik jich takto pošle mezi děti? Dvacet čtyři, jako je hodin v jednom dni. A teď ještě zkusíme zapátrat v paměti: kam dopadne, když z nejvyššího schodu bez rozmyšlení seskočí dolů? Jistě - nejprve na houpacího koně, který se promění v autíčko a nakonec v jednokolku. Zdánlivě jednoduchá znělka poutá děti k obrazovkám a rodiče i prarodiče dodnes vyzývá ke vzpomínkám. Je dobře mít v životě bod, o který se můžeme opřít. Večerníček s jeho znělkou stále jedním takovým je.
Přes 350 seriálů
U večerníčku se děti určitě nenudí a tvůrci na to také pamatují. Vždyť od prvopočátku jejich vysílání vzniklo přes 350 seriálů krátkých pohádek a některé byly do večerníčkové podoby přetaveny z původních krátkých animovaných filmů, určených pro projekci v kinech. Tak se mezi znělky večerníčku dostali například také dva medvědi, kteří se potkali u Kolína a další postavičky.
Nejlepší večerníčky
Proběhlo dokonce i divácké hlasování o nejlepší pohádkový večerníčkovský seriál, kde soupeře nenašly Krkonošské pohádky, jedny z mála hraných podvečerních příběhů. Stříbrná příčka patřila nesmrtelnému Krtečkovi a pomyslný bronz získali hned dva dětští společníci: Bob a Bobek - králíci z klobouku. Těsně pod mesailovými příčkami pak zůstali další dva přátelé Pat a Mat, Maxipes Fík a jeho kamarádka Ája, stejně jako dva kluci Pája a Jája, jejichž děda Lebeda nikdy nespí, jen zhluboka hloubá... Každý z nás má ale určitě ten svůj zamilovaný a jistě nejlepší seriál, na který nedá dopustit.
Doslova hvězdný program
O tom, že jsou večerníček jako pořad i Večerníček coby jeho symbol hluboko v srdcích dětí i dospělých, svědčí i to, že po něm byla pojmenována jedna z planetek. Konkrétně ta s číslem 33377, kterou objevil v roce 1999 astronom Petr Pravec v Ondřejovské hvězdárně.
Nejsme jediní
Podobný systém pravidelných pohádek pro děti mají také naši sousedé v Polsku, na “večerníček” se dívají také děti v Maďarsku, v Rusku nebo ve Švýcarsku, ale i v Austrálii, Keni, Číně nebo v Indonésii a na dalších místech Země. Ale ten opravdový Večerníček je přece jen jeden - ten náš…
KAM DÁL: Můžeme si myslet, že máme těžký život. Často se ale přesvědčíme, že si ani neuvědomujeme, jak špatně jsou na tom jiní - třeba i děti.
