Europoslanec Zdechovský: Číně jsme za vše draze platili, kvalita přitom v mnoha případech ceně neodpovídala

Místopředseda KDU-ČSL je považován za odborníka na krizovou komunikaci, politický marketing a public relations
 

Z Číny se nový typ koronaviru rozšířil do celého světa, navíc země nezveřejňovala reálná data o nakažených a mrtvých. Tchaj-wan je naopak zemí, kde se s nákazou vypořádali úspěšně. Kvůli sporům s pevninskou Čínou však není členem Světové zdravotnické organizace (WHO). Před několika dny se po internetu šířilo video, kde se vysoce postavený úředník WHO Bruce Aylward odmítl o Tchaj-wanu bavit, nakonec reportérce hongkongské rozhlasové stanice RTHK zavěsil. Jak nejen to vnímá europoslanec Tomáš Zdechovský, jsme se ptali v našem rozhovoru.

Co jste říkal na „rozhovor“ pana Aylwarda, ve kterém se vyhýbal odpovědím na otázky ohledně Tchaj-wanu, o čem to podle vás svědčí?
Když jsem ten záznam viděl, tak jsem nevěřil vlastním očím. Ne nadarmo se teď říká, že by se WHO jako světová zdravotnická organizace měla přejmenovat na „ČHO“, tedy Čínskou zdravotnickou organizaci. Jeho reakce byla naprosto ostudná. Ten člověk by měl být z WHO okamžitě vyhozen za neobjektivitu.

Vrcholní představitelé WHO tvrdí, že otázka členství Tchaj-wanu v této organizaci není na nich, ale na členských státech. Jaký je k tomu váš postoj, případně europoslanců, se kterými jste o problému hovořil?
WHO se v tomto případě chová alibisticky, kdyby tohle mělo platit, dávno už třeba mohli podobné hlasování umožnit. Jinak postoj můj a mnoha dalších kolegů jsme dali jasně vědět otevřeným dopisem organizaci, kdy žádáme přijetí Tchaj-wanu.

WHO tvrdí, že s tchajwanskými odborníky spolupracuje na výměně informací, je to však opravdu plnohodnotné, je to vůbec možné, když země není členem organizace?
V žádném případě není. Tyto informace navíc začali vyměňovat velmi pozdě. Celkově k určité výměně informací dochází předně proto, že to Tchaj-wan nevzdal a prostě je posílá. Že toto ale není plnohodnotné spojenectví, musí být jasné úplně každému. Externista nikdy nemá stejný přístup jako interní člen.

Tomáš Zdechovský
- poslanec Evropského parlamentu
- od roku 2020 místopředseda KDU-ČSL
- působil jako krizový manažer a mediální analytik
- vystudoval magisterské obory pastoračně sociální asistent a pedagog volného času 
- absolvoval i bakalářský obor politická komunikace na Papežské salesiánské univerzitě v Římě
- vystudoval magisterský obor mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě v Brně

Je právě Tchaj-wan možné brát jako příklad, jak zvládnout současnou pandemii koronaviru? Ani v České republice se, zdá se, tímto směrem příliš neobracíme...
Jako jeden z příkladů určitě, protože nakažených tam stále mají v přepočtu na milion obyvatel jen 17, což je naprosto nejméně z vyspělých států. Méně mají jen nějaké ostrovy a pak státy, kde jsou z různých důvodů vážné pochybnosti o poskytovaných číslech. Konkrétně má mít třeba Súdán jen celkově 29 nakažených (přepočet na milion obyvatel 0,7 případu), Libye 26 (přepočet 4), Bangladéš 1 012 (přepočet 6) nebo Indie 10 541 (8 nakažených na milion obyvatel). V těchto státech je předně problém s dostatečným testováním.

Z jakých dalších zemí by se mohl vzít příklad? Jaká konkrétní opatření považujete za dobrá?
Krizi dobře zvládá i třeba Singapur, Jižní Korea nebo Japonsko. Každá země má něco a nemyslím, že jde udělat jeden univerzální postup. Obecně se ale osvědčuje: testovat, podporovat domácí výrobu ochranných prostředků (roušky, dezinfekce…), ty poskytovat obyvatelům, izolovat jen ty skutečně ohrožené a důsledně hlídat lidi v karanténě, omezit mezinárodní cestování, dobře komunikovat s veřejností a nechat rozhodovat skutečné experty na problematiku z více oblastí. Velmi se osvědčuje také ještě kontrolní měření teplot.

Česká vláda se mnohokrát chlubila úžasnými dodávkami ochranných pomůcek z Číny. Jak to podle vás je, bylo to dar od přátel, nebo tvrdý byznys?
Jednoznačně to druhé, za vše jsme totiž draze platili a kvalita v mnoha případech neodpovídala ceně. V některých zemích proto i zásilky nakonec vůbec nepoužili. Nejextrémnější to bylo v Belgii, kde šlo hned o 3 miliony respirátorů. Stahovalo se ale také ve Španělsku, v Turecku nebo v Nizozemí. Skutečný dar dal v úvodu zmiňovaný Tchaj-wan, který nejpostiženějším zemím daroval 10 milionů respirátorů. Přímo České republice Tchaj-wan daroval i 25 plicních ventilátorů a 100 zdravotnických ochranných masek s vysokou antivirovou ochranou.

Mimochodem, máte jako vrcholný politik ponětí, kde „čínské“ ochranné pomůcky jsou? Když se podíváme do nemocnic či domovů důchodců, stále vidíme enormní nedostatek prakticky všeho...
Dobrá otázka, protože v rezortu ministerstva vnitra, tedy u hasičů, policistů nebo vojáků takové problémy nejsou. Jinak doplním, že kraje si už dodávky pro sociální zařízení a různé domovy důchodců raději zajišťují samy, než aby spoléhaly na stát. Je dost českých výrobců a kdo si dá trochu práci, umí to kupovat od deseti firem po méně kusech.

Myslíte si, že je už čas uvolňovat přísná opatření, která v Česku kvůli koronaviru stále panují?
Vzhledem k tomu, že v ČR je R, tedy tzv. reprodukční číslo, už nižní než 1 a počty nakažených se tak snižují, nikoliv narůstají, je nějaké postupné uvolňování na místě. Hlavně by v něm ale měla být logika! Otevřít velké hobbymarkety a nechat zavřená třeba malá knihkupectví, kam přijde sotva 5 lidí za hodinu a jsou schopní dobře dodržovat rozestupy, nebo mít otevřená velká nákupní centra a bezpečnější farmářské trhy dál likvidovat, je úplně postavené na hlavu. To samé je s nedovolením otevření kostelů. Už jsem proto zaregistroval zájemce o svatbu třeba v Hornbachu, kam by si mohli vzít třeba 100 hostů najednou.

KAM DÁL: Koronavirus u nás a v úspěšných zemích: Na západ od nás firmy už dostaly peníze, s pomocí tam jsou napřed.