Všechno zlé je k něčemu dobré, chtělo by se říct po poctivé procházce centrem Prahy. Staré Město bylo v posledních letech územím, které patřilo skoro výhradně turistům. Zavřené hranice České republiky však situaci zcela proměnily. Staroměstské náměstí není pod nátlakem zvědavců z celého světa a vzniká tak vzácný čas se na známá místa podívat s odstupem a klidem.
Pražský budíček
Rozhodně se však nejedná o chvalozpěv na uzavřené hranice. Sdílení hodnot, odlišných kultur a svoboda cestování je jednou z nejdůležitějších potravin lidské duše. Pandemie koronaviru nás nejdříve pevně přikovala v našich domácnostech, ale při postupném uvolňování se nabízí čas, kdy můžete vidět slavné a unikátní město tak, jak ho neznáte. Moc času už nezbývá. Některé ulice totiž znovu ožívají.
Hlavním důvodem jsou otevřené obchody. Oživení je tak nejvíce vidět v ulici Na Příkopech. „Vůbec se nezastavíme, lidé jsou jak utržení ze řetězu a jak vidíte, fronty jsou strašně dlouhé,” sděluje prodavačka u kasy nejmenovaného obchodního řetězce s oblečením.
Den a noc
Když však porovnáme dvě nejdražší adresy v Praze, je to jako den a noc. Otevřené obchody evidentně v ulici Pařížská nepomáhají. Luxusní prostory nemají zákazníky a v celé ulici zavládá bezčasí. Jen několik kroků od bulváru s tím nejdražším zbožím se nacházejí židovské památky. Ty jsou za normálních okolností hlavním cílem turistického davu.
Ulice U Starého Hřbitova je doslova liduprázdná. Obchody se suvenýry jsou dočasně zavřené. Jedna z nejvýznamnějších památek Prahy - Staronová Synagoga - už není v hledáčku objektivů návštěvníků z celého světa.
Lidé kolem ní venčí psa a dělníci parkují nákladní auto. V některých koutech města se Praha vrací do normálního stavu a kdyby člověk opomněl význam toho, kde se nachází, bezesporu na něj dýchne skoro až vesnická atmosféra. Genius loci je však silnější.
Náhrobky ze Starého židovského hřbitova se zubí za zdí nad uzavřenými stánky a nádherná architektura si konečně získává v klidném režimu zpět svoji pozornost.
Dezinfekce v kostele
Kromě obchodů se lidem otevřely také kostely. Jeden z těch nejkrásnějších v Praze najdete v Jilské ulici na Starém Městě. Kostel sv. Jiljí se nachází v místech, kde se za normálních okolností toulají hloučky turistů z Národní třídy směrem na Karlův most. V současnosti se zde pohybují jen jednotlivci a v otevřeném kostele je tak klid pro modlitbu. Ani svatému stánku se nevyhnulo bezpečnostní nařízení. Ruce k modlitbě lze spojit jen s poctivou dezinfekcí, kterou najdete u vchodu.
Praha se však opravdu probouzí, což je nejpatrnější na Národní třídě, odkud na zmíněné Příkopy nepůjdete sami. Ztratit se v uličkách Starého Města se však stále ještě vyplatí. Intimní atmosféra místa není narušena ani ve chvíli, kdy dojdete na Staroměstské náměstí.
Zde chybí obvykle rozsáhlé předzahrádky předražených restaurací. Na orloj čeká jen hlouček lidí. „Přijeli jsme až ze Zlína. Chtěl jsem vidět s rodinou, jak ta Praha vypadá bez turistů,” sděluje tatínek od rodiny. „Přespáváme u známých. Je to zvláštní, ale pěkné, když tu nejsou davy lidí. Zavřené hranice se mi ale nelíbí,” dodává muž a dojídá zmrzlinu koupenou v nedalekém obchodě.
Centrum města se tak odhaluje v přirozené kráse. Člověk má více času sledovat vzácné detaily, ale aktuální krize má dopad také na obchody. Ty, které se specifikují jenom na turisty, jsou v problémech. Několik restaurací tento boj vzdalo, třeba jako vyhlášená kavárna Montmarte, kam chodívali spisovatelé Jaroslav Hašek a Franz Kafka.
Nápis “Likvidace zboží” najdete převážně tam, kde kralují kýčovité suvenýry pro turisty. Město tak kvůli krizi přichází o svůj další neduh. Pandemie koronaviru však zamávala i s poctivými obchodníky. Kouzlo prázdné Prahy má tak i svoji odvrácenou stránku. Přesvědčte se sami. Buď na fotografiích v galerii, nebo na vlastní kůži v uličkách Prahy.
KAM DÁL: Tajemství Karlova mostu. Keltská socha a místo, kde se popravovalo.
